Budova, ve které se do roku nacházela 1945 Odborná škola hračkářská, učební dílna a Nákupní a prodejní družstvo spojeného hračkářského průmyslu „EROS“, zůstala po válce prázdná jen krátkou dobu. Od začátku 50. let se začala využívat jako ozdravovna pro děti z Prahy. Později v ní byla zřízena škola v přírodě. Jezdily sem třídy z Mostu, které se tu tři týdny učily a trávily volný čas v krušnohorské přírodě. Zásadní důvod však spočíval v tom, dostat děti na nějaký čas z nezdravého a znečiště-ného ovzduší, které tehdy na Mostecku vládlo.
V roce 1977 byl objekt přestavěn na Dětský domov. Svou současnou po-dobu, včetně nové organizace skupin – neboli rodin, obdržel v roce 2005.
Dětský domov samozřejmě není obecně přístupný veřejnosti. Přesto se mi v roce 2010 podařilo jej navštívit. Prohlídky se spolu se mnou zúčastnila skupina cca 15 bývalých německých obyvatel Hory Svaté Kateřiny, kteří byli po roce 1945 z republiky odsunuti.
Již venkovní areál se zahradou a spor-tovišti je velice udržovaný. Přesto však většina vysídlenců vstupovala do malého vestibulu s velkou skepsí. Přivítala nás tehdejší ředitelka domova Hana Řebíková a vysvětlila nám, že v něm v současnosti bydlí čtyři „rodiny“ po osmi dětech různého věku. Nejstarším obyvatelem je 26letý student, který tu smí setrvat až do dokončení své školy. „Dětský domov a Školní jídelna, příspěvková organizace“ spadá pod okres Most a má i díky různým partnerům a přátelům z hnědouhelného a energetického prů-myslu, hokejovému klubu HC Verva Litvínov a mnoha soukromým sponzorům dobrou finanční základnu.
Již prohlídka prvních místností v přízemí uvedla všechny návštěvníky v úžas. Viděli jsme tu světlé pokoje s moderním, dětem a mladým lidem uzpůsobeným vybavením, funkčně zařízenou kuchyň, dobře udržovanou jídelnu a společenské a volnočasové místnosti. Ve sklepě jsme nad policí na boty objevili ceduli bývalé učební dílny. Současným obyvatelům tak připomíná dřívější využívání jejich domova.
Na chodbě v prvním patře zůstaly zachovány původní vestavěné prosklené vitríny, ve kterých družstvo „EROS“ kdysi představovalo své produkty. Dnes tam jsou vystaveny suvenýry dětí. Zjistili jsme, že jeden člen naší skupiny návštěvníků z řad bývalých občanů Hory Svaté Kateřiny dokonce na této hračkářské škole kdysi působil jako učitel. Bylo zajímavé od něj slyšet, jak byly místnosti v dřívější škole a dílně původně uspořádané, kde stály soustruhy, jak tehdy bydlel ředitel a které prostory využívalo družstvo „EROS“. Pracovnice domova si vše s velkým zájmem poznamenaly, protože sepisují jeho kroniku. Tento objekt už od začátku sloužil dětem. Zatímco dříve se v něm navrhovaly, vyráběly a prodávaly hračky, naleznou tu děti dnes bezpečný a chráněný život. Při přátelském popíjení kávy jsme si prohlíželi kroniku domova a hračky, které jeho stávající obyvatelé vlastníma rukama vyrobili. Hodně práce měl celý den samozřejmě i náš tlumočník, pan Reginald Král z Hory Svaté Kateřiny. Na konci této velmi poučné prohlídky řekla jedna odsud pocházející návštěvnice: „Upřímně řečeno, když jsem se tehdy dozvěděla, že naše hračkářská škola byla pozměněna na český dětský domov, neměla jsem z toho dobrý pocit. – Avšak to, co jsem tu dnes viděla a zažila, bych nikdy nepovažovala za možné. To zcela mění mé představy a musíme to bezpodmínečně říkat dál. V Česku se dělají i dobré věci.“ A muž, který tu kdysi pracoval jako učitel a před začátkem prohlídky všechny změny v domě hodně kritizoval, na rozloučenou řekl: „Tento Dětský domov je perlou Katharinabergu.“
Návštěva Dětského domova v Hoře Svaté Kateřiny nebyla jen procházkou mnoha desetiletími. Byla i setkáním, které, i když neplánovaně, přispělo ke sblížení lidí, kteří kdysi v tomto domě působili a těch, kteří tu jsou dnes.
(Albrecht Kirsche/ Ingrid Dlouhá)