Kromě dřevěných hraček se od první poloviny 19. století vyráběly i hračky z modelované hmoty, většinou papírové masy (papírmašé). Velké množství takových figurek vznikalo i na české straně Krušných hor, jak znázorňuje rozsáhlý katalog továrny na výrobu hraček C. A. Müllera z Horního Litví-nova, nacházející se v Muzeu hraček Seiffen. O jejich výrobě a dalších okolnostech toho však víme jen málo, protože vznikaly většinou v rámci domácké práce.
V jedné zprávě o firmě C. A. Müllera byl v roce 1842 zdůrazněn její velký hospodářský význam pro region: „Významný odbyt této továrny poskytl nový zdroj příjmů tisícovkám lidí a v okruhu jedné míle tak nalezneme děti, ženy a kmety, zabývající se výrobou hraček, kterých pak každý týden proudí do zdejší továrny nesmírná množství. …Touto činností se zde zabývá asi 120 rodin, nepočítaje v to mnoho různých pomocníků, kteří často bývají rozptýleni ve velmi odlehlých oblastech“
K výrobcům figurek z papírmašé patřila i rodina Weißgärberů z Hory Svaté Kateřiny a Rudolic v Horách. Franz Weißgärber jednou kolem roku 1910? inzeroval: „Výroba hraček všeho druhu“, k tomu patřily „opice, trpaslíci, kominíci, Rusové a Japonci, Číňané, jezevčíci, zajíc a liška v přestrojení, karikatury apod. zavěšené na gumových šňůrkách, figurky pro obchůdky, chlévy, domečky na předpověď počasí, také novoroční, velikonoční a vánoční zboží a žertovné předměty“.
Ve válečných letech převažovaly pravděpodobně objednávky vojáčků v růz-ných polohách, ať už pochodujících, klečících, ležících nebo útočících a kromě německých asi i ve francouzských a anglických uniformách. Poznámky k objednávkám jako „Velmi spěšné!!“ (1916) poukazují na velkou poptávku.
Franz Weißgärber měl 12 dětí, z nichž dvě později pracovaly samostatně jako výrobci hraček z papírové masy. Syn Emil, Hora Svaté Kateřiny 71, zhoto-voval m. j. vánoční jesličky, loubkové košíčky s ovocem, zařízení obchůdků a loutky do kašpárkových divadel. Dělal si reklamu ale i na „novinky pro letní slavnosti, žertovné a zábavné předměty a strašidelné hlavy“. Fotografie z ob-dobí kolem roku 1925 v „Informacích Zemského spolku Saské ochrany vlasti“ („Mitteilungen des Landes-vereins Sächsischer Heimatschutz“) ukazuje, jak se v jeho dílně vyrábějí kašírované hlavy pohyblivých posta-viček. Na další fotografii stejného sešitu je vyobrazena rodina Grimmerů z Hory Svaté Kateřiny při výrobě figurek.
Bratr Theodor Weißgärber (1891-1946) vystudoval v Horním Litvínově nejprve obor učitelství a pracoval jako učitel matematiky a řezbář. Kolem roku 1920 se osamostatnil jako výrobce hraček v Hoře Svaté Kateřiny, Dlouhá 16, kde míval až 10 zaměstnanců a vyráběl m. j. figurky do jesliček, velikonoční postavičky a tančící panenky. Později se stále více oriento-val na výrobu postav svatých pod skleněným poklopem a svou firmu označoval jako „fabriku na náboženské předměty.“
Podstavce a skleněné zvony mu dodávala firma z Jablonce nad Nisou, která tyto figurky také prodávala do mnoha zemí. „Figurky svatých pod skleněnou kupolí“ odebíral od Weißgärbera ale i podnikatel Max Hetze v Seiffenu, jak dokládá Kniha o příjmu zboží z roku 1928. V uspořádání podle velikosti stál 1 tucet od 12 korun (1,35 říšských marek) až 40 korun (4,50 říšských marek). Jelikož se clo stanovovalo podle váhy, bylo to u příjmů zboží také uváděno. (1 kg = 60 feniků cla)
Theodor Weißgärber si předlohy svých figurek navrhoval sám a vyráběl si i příslušné formy. Výrobní hmota obsahovala bramborový škrob a byla proto nápadně bílá. Jako pojivo se používala arabská guma.
V roce 1944 výroba figurek skončil a v roce 1945 byla rodina vyhoštěna. Theodor Weißgärber zemřel v roce 1946 v internačním táboře Most.
Některé formy a figurky rodiny Weißgärberů byly až do devadesátých let dvacátého století vystaveny v malém Domáckém vlastivědném muzeu v Hoře Svaté Kateřiny, odkud pak přešly do Městského muzea v Horním Litvínově. Dnes jsou součástí expozice hraček z českého Krušnohoří v Oblastním muzeu Most. 112
(Claus Leichsenring, Leukersdorf/Ingrid Dlouhá)