V Deutschkatharinenbergu, který je dnes místní částí obce Deutschneudorf (česky Německá Nová Ves), se hned na začátku lokality Morgengründel roz-prostírá kompaktní a přesto z několika budov složený průmyslový komplex. Po mnoho desetiletí zde sídlila firma bratří Kadenů „Gebr. Kaden, Deutsch-katharinenberg“.
I když se její výrobní paleta odlišovala od sortimentu ostatních továren na Seiffensku, byla přesto jeden čas označována jako hračkářská továrna. Kadenovi se dlouhou dobu orientovali na dětské zbraně/pušky, pistolky na hraní a kuše/samostříly s příslušnými šípy. Areálu se proto do dnešního dne říká u „Flinťáka Kadena“. A právě této firmě je věnováno následující pojednání.
Krátký historický nástin poskytuje kniha „375 let Deutschneudorfu“. 95 Velice důležité informace obdržel autor také od Karla Harzera, který v obci bydlí a v letech 1969 až 1978 v podniku pracoval jako technický, později výrobní vedoucí. Většina zde zaznamenaných informací a údajů tak pochází od něj.
V archivu Muzea hraček Seiffen jsou uloženy následující obchodní knihy:
4 Obchodní knihy Má dáti – Dal od ledna 1927 do prosince 1932 a 1946 až 1949; 8 Pokladních knih od prosince 1932 do února 1949; 2 Knihy došlých faktur od ledna 1925 do prosince 1940; 2 Knihy prodejů pušek od června 1932 do prosince 1934 a od ledna 1939 do února 1947; 1 Prodejní kniha pouzder na pera od srpna 1932 do prosince 1941.
K přesnějšímu posouzení těchto obchodních knih poskytl pan Christian Gabler z Deutschneudorfu Firemní katalog z roku 1935, díky kterému lze objasnit mnoho údajů v nich obsažených.
Nejprve představíme rané dějiny obce Deutschkatharinenberg, ze kterých se odvíjí i historie firmy, samozřejmě těsně propojená s příběhem rodiny. Vyhodnocení uvedených obchodních knih sice zaujímá široký prostor, velkou pozornost však budeme věno-vat i výrobě nábytku, elektrosoučás-tek a obzvláště sociální angažovanosti této firmy za vedení Henryho Kadena v NDR.
Dětské zbraně na hraní
Firma Gebr. Kaden proslula především svou výrobou dětských zbraní. Tyto chlapecké hračky mají už dlouhou tradici. S armádou, které si tehdy všichni vážili, se děti měly seznámit již v raném věku. Učily se zacházet se zbraněmi a poznávat vojenské „ctnosti“. Hry s dětskými zbraněmi podporovali i rodiče, jelikož pozdější povolání důstojníka slibovalo jistotu a dobrý a stálý příjem. Již v roce 1831 byla v lipských novinách „Leipziger Zeitung“ zveřejněna reklama na „Lutyšské dětské pušky na execírku“ („Lütticher Kinder-Gewehre zum Exerciren“).
Dětským vojenským hračkám poskytoval široký prostor také sirotčinec v Marienbergu. V roce 1849 tak měl například následující:
2 bubny, 3 kuše, 1 tamborskou hůl s bílým zákrutem, 6 rohů v dobrém stavu, 6 pušek s železnou zápalnicí a zámkem, 17 dřevěných pušek, 1 prapor, 1 velkou šavli, 12 plechových šavlí, 1 modrou látkovou čapku s červenými pruhy pro důstojníka, 7 šipek do kuší (plitek) s korunkou
V letech 1703 až 1815 zásobovali puškaři ze Suhlu a Olbernhau zbraně-mi celou saskou armádu. V období 1815 až 1854 to zvládaly již jen manufaktury z Olbernhau. Od roku 1863 tu Adolf Kempe vyráběl dětské flinty. Součástky do nich přicházely v tuto dobu z nedaleké, dnes již zaniklé české osady Gabrielina Huť (Gabrielka).
V roce 1900 dělala firma „Eureka“ z Raststattu reklamu, že děti mohou s jejími puškami pěstovat „bezpečný střelecký sport“. Na Lipském jarním veletrhu v roce 1938 byly zastoupeny následující firmy vyrábějící střelné zbraně na hraní:
Kindergewehrfabrik und Sägewerk Ernst Müller & Sohn, Olbernhau;
Adrian & Rode, Velbert/Rhein;
Gebr. Kaden, Deutschkatharienenberg;
Schrödel, J. G., Nürnberg.
Tyto firmy byly nejdůležitějšími hráči na trhu s dětskými zbraněmi.
K historii firmy „Gebrüder Kaden, Deutschkatharinenberg“
V r. 1883 založil Jesias David Jonas Kaden (1859 – 1929) v Heidersdorfu firmu, vyrábějící hlavně kolíčky na prádlo. Pravděpodobně ještě před rokem 1909 ji přesunul do lokality Morgengründel v Deutschkatharinen-bergu. David Kaden pak přišel na mizinu. Jestli se to stalo ještě v Heidersdorfu nebo až později v Deutschkatharinenbergu není známo. Firmu převzala jeho žena Ida Kadenová a koupila i budovy v novém areálu.
Ida, rozená Waltherová, pocházela z dobře situované rodiny. Zda byla spřízněna s rodinou, vyrábějící v Du-rynsku „Waltherovy pistole“, a dostala se k výrobě dětských pistolek a flint touto cestou, není známo. Pravděpodobnější je, že tato produkce byla pokračováním výroby zbraní v Olbernhau.
Vodu pro vodní kolo, potřebné k pohonu mechanizmů, dodával příkop Fortunagraben probíhající podél poz-dější železniční tratě a potůček v lokalitě Morgengründel. Přímo s tímto pozemkem sousedila pila firmy Ernsta Fischera, která vyráběla také šinde-lovou krytinu, kartonážní lišty ale pře-devším dřevěné bedny. Koncem 30. let převzal tento podnik Fritz Steglich. O něco později pila ukončila činnost a její areál byl kolem roku 1963 integrován do firmy bratří Kadenů.
V roce 1918 převzali podnikání Davidovi synové Emil, Arno a Willy Kadenové a působili nadále pod obchodním názvem „Gebrüder Kaden, Deutschkatharinenberg.“ Na podporu svého obchodu využívali i Lipský veletrh, kde mívali stánek ve veletržním domě UNION.
K výrobě zbraní nejprve odebírali dřevo z českých lesů. Během inflace už to ale nebylo možné a tak museli výrobní surovinu nakupovat v německém Harzu. K úspoře nákladů na dopravu zakoupili v roce 1925 nevyužívaný průmyslový areál v Sil-berhütte, dnešní městské části Harz-gerode, kde se rozprostíraly rozsáhlé bukové lesy. Většina dřeva šla na výrobu zbraní do Deutschkatharinen-bergu, z méně kvalitních zbytků se v Silberhütte zhotovovaly kolíčky na prádlo. Jelikož se mezi oběma závody přepravovalo velké množství materiálu a zboží, byl na nádraží v Deutschkatha-rinenbergu vybudován speciální mezi-sklad. Podnik v Silberhütte řídil Emil Kaden. V roce 1943 jej však musel zavřít. Důvodem bylo údajné příliš humánní zacházení s 10. zahraničními pracovnicemi. Po obsazení Německa Američany v roce 1945 byla výroba kolíčků okamžitě znovu zahájena. V tuto dobu se ze Slezska vrátil vyhnanec Ernst Labuda a začal v podniku pracovat nejprve jako dělník. Díky svým schopnostem se však brzy vypracoval na předáka a později povýšil na jednatele. Koncem 50. let Labuda firmu od bratrů Kadenových koupil. Své výrobky, jako podnožky, snídaňová prkénka a pouzdra na pera, prezentoval i na Lipském veletrhu. Firma byla aktivní až do změny politické situace v Německu. V současnosti se na jejím místě nachází lesní pedagogické centrum pro děti s názvem „Waldhof“. 101
Od 50. výročí svého založení měla firma na svém hlavičkovém papíře kromě adresy uveden i nápis: „Bří Kadenové – zbraně na hraní a výrobky ze dřeva – specialita: DĚTSKÉ ZBRA-NĚ, hračky a kolíčky na prád-lo.“ („Gebr. Kaden – Kindergewehre und Holzwaren – Spezialität: KINDER-GEWEHRE, Spielwaren und Wäsche-klammern“). Bratři Arno a Willy vedli provoz v Deutschkatha-rinenbergu. V roce 1940 tu vypukl požár. Willy pomáhal při hašení a při tom se hasicím přístrojem poranil tak těžce, že mu lékař doporučil amputaci paže. On to však odmítl a na následky úrazu zemřel. Jeho pozici následně převzal syn Henry Kaden. V březnu stejného roku se uskutečnily první dodávky Říšskému ministerstvu letecké dopravy. Ty pak nabyly takového objemu, že se v dubnu 1945 vyrábělo převážně pro zbrojní průmysl. V roce 1946 se Henry Kaden vrátil z amerického zajetí a pokračoval ve své práci ředitele podniku.
Pracovní a životní podmínky samostatných podnikatelů se však stále zhoršovaly, hlavně po založení NDR v roce 1949. Daňové zatížení dosáhlo až 90 %. Soukromníci neměli ani téměř žádný přístup k potravinovým známkám. Krátce před nepokoji v červnu 1953 se Henry Kaden se svou rodinou přestěhoval do západního Německa. Tady však nenalezl žádnou adekvátní práci.
Po roce 1953 se životní a podnika-telské podmínky trochu zlepšily a tak se Henryho matce Olze podařilo, přesvědčit ho k návratu. Firma byla sice „polostátní“, což znamenalo, že stát do ní investoval vysoké částky, Henry Kaden však zůstal ředitelem. Jako tak zvaný komplementář dostával pevnou mzdu a podíly na zisku.
Především v šedesátých letech se Henry Kaden hodně zasazoval za zlepšení sociálních podmínek ve firmě a jeho zásluhou byla zřízena i závodní kuchyně s jídelnou pro zaměstnance. Často se tu také pořádaly například zabíjačky, vánoční večírky a jiné zábavy, na kterých vystupovali i známí umělci, zprostředkovaní „Okresním ředitelstvím pro pořádání koncertů a pohostinských vystoupení“. Pracovnice se mohly nechat zkrášlit u kadeřnice či kosmetičky, zameškanou pracovní dobu si však samozřejmě musely napracovat. Zaměstnancům, ale i veřejnosti, byla k dispozici také sauna a vanové koupele s podvodními masážemi. Dokonce se postavily i podnikové ubytovny. Firma Gebr. Kaden tak měla nejen z pohledu podnikové ekonomiky, ale i v sociální oblasti velký nadstrukturální význam, přesahující i hranice Deutschneudorfu.
Po celostátním znárodňování většiny podniků s více než 10 zaměstnanci pak z firmy v roce 1971 vznikl 100% národní podnik. Henry Kaden obdržel malé vyrovnání a ve funkci ředitele zůstal. V roce 1968 došlo k převzetí výroby šroubovacích víček pro pojistkové skříně od závodu v Sonne-bergu a v roce 1972 byl podnik přejmenován na „Elektroinstallation Deutschneudorf“ (EID) a stal se součástí „národního podniku, Kombi-nát pro elektroinstalace Sondershausen“ („VEB Kombinat Elektroin-stallation Sondershausen“). V roce 1980 se Henry Kaden vzdal ze zdravotních důvodů funkce provozního ředitele a z kombinátu odešel. V roce 1988 byly bývalé podniky „Zimmermann & Co.“ a „Gebr. Kaden“ spoje-ny do národního podniku „VEB NARVA „Rosa Luxemburg“ Leuchtenbau Deutschneudorf“ a přidruženy do národního podniku „VEB Kombinat Keramische Werke Hermsdorf“. Henry Kaden byl i nadále vedoucím pracovníkem.
K výrobnímu profilu
Když David Kaden založil v roce 1883 firmu v Heidersdorfu, byly jejím nej-významnějším produktem určitě ko-líčky na prádlo. Možná je netvořily jen ty nejjednodušší kramlíky a klamerky, ale už i patentované kolíčky, opatřené kovovou pružinou. Předpokládá se také, že se tu vyráběla rovněž pouzdra na pera, hračky a možná už i dětské zbraně a tyto technologické znalosti a postupy pak byly přeneseny do Deutschkatharinenbergu.
Kolíčky na prádlo zaujímaly největší podíl na výrobě minimálně do roku 1932. Celý objem se tehdy skládal z následujících artiklů:
kolíčky 92.822,68 ŘM
zbraně 82.622,79 ŘM
penály 4.676,76 ŘM
podložky „Knie-Heil“ 2.689,41 ŘM
celkový roční obrat 182.811,67 ŘM
============================
Kolíčky se vyráběly i v Silberhütte a šly ve velkém množství do Anglie.
U kategorie „Zdravá kolena“ („Knie-Heil“) se jednalo o dřevěnou kon-strukci s válečky. Ženy při drhnutí podlahy už nemusely lézt po kolenou, ale klekly si na tuto pojízdnou podložku a přesouvaly se na ní. Jejich kolena tak zůstala suchá a především zdravá. 102
V roce 1933 byl obrat ve výrobě zbraní o více než 30.000 říšských marek vyšší, než tržby za kolíčky. Firma vyráběla pušky, pistole a kuše i s terči. Do bilanční sumy „zbraně“ spadaly možná i tyto výrobky. Údaje v tabulce 1 pocházejí z firemního katalogu vydaného v roce 1935 (obr. 109)
Pušky nebo pistole na kapslíky, z nichž některé byly také vybaveny špuntem na provázku, tvořily největší podíl na tržbách v kategorii „zbraní“. Vyráběly se i v závodě v Silberhütte. Jen v období od 16.4.1925 do 18.9.1925 dokládá Kniha došlých faktur nákup 400.000 špuntů. Z toho lze odvodit, že v roce 1925 bylo vyrobeno min. kolem 400.000 takovýchto dětských pušek. Špunty dodávaly firmy Ernst Groß a firma Merkel, obě z Raschau. Kapslíky a hlavice šípů se kupovaly u společnosti „Rheinische-Westfälischen Sprengstoff AG Berlin“. Šňůrky pocházely z Pulsnitz.
Ale nevyráběly se jen dětské samo-stříly na hraní, nýbrž i velké kuše pro střelecké spolky, které s nimi cvičily a pořádaly různé soutěže.
V Knize prodejů „zbraně – červen 1932 až září 1934“ jsou zaneseny i země, do kterých firma své výrobky vyvážela: Brazílie, Belgie, Holandsko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Rumunsko, Lucembursko, ČSR a Skotsko. Anglie tu uvedená není. Závod v Silberhütte však velké množství zbraní dodával do Anglie přímo. A odsud pak šly, jako i jiné krušnohorské hračky, dále do jejích kolonií.
Hodně těchto dětských zbraní kupovali i místní obchodníci, jako např. C.F. Drechselt, Grünhainichen, Johann David Oehme, Grünhainichen a Max Hetze, Seiffen.
Podle údajů z obchodních knih byla výroba zbraní z důvodu přechodu na dodávky pro válečné účely v listopadu 1941 sice zastavena, ale již v říjnu roku 1945 začala firma Max Hetze ze Seiffenu tyto chlapecké hračky zase odebírat. Jejich výroba skončila definitivně až v roce 1970. Všechny zde uvedené informace však dokládají, že firma si svou přezdívku „Flinťák Kaden“ právem zasloužila.
Kategorie „lišt“, kde byl obrat vždy velmi vysoký, překročila i objem vyráběných zbraní na hraní. Ale není známo, jaké produkty pod ní spadaly. Takovéto lišty se zpočátku vyráběly hlavně na madla pro ždímačky 103. Hodně se jich dodávalo i do kovozpracujícího a strojírenského průmyslu, jak dokládají zápisy o zakázkách pro firmy Krauss-Werke Schwarzenberg a H.W. Schmidt, Döbeln. Od března roku 1942 byly „lišty“ zařazeny do kategorie vojenských potřeb a dodávaly se například také výrobci jízdních kol „Junior“ ve Štýrském Hradci ( Graz). V roce 1943 byla tato položka sortimentu změněna na „lištyvýztuhy“. Jako poslední odebral zboží z této kategorie v červnu roku 1945 Kurt Storch z Deutschneudorfu. Firma Gebr. Kaden tímto s výrobou lišt skončila.
Z odpadu po výrobě dětských zbraní a lišt se vyráběly ústní lékařské špachtle. V tomto případě se jednalo o doplňkovou výrobu, které se firma věnovala hlavně v časech, kdy bylo málo jiných zakázek. Díky ní se dalo zabránit propouštění zaměstnanců.
Ještě na začátku 20. století psaly školní děti pisátkem (kaménkem, rydlem) na břidlicovou tabulku. Pisátka se ucho-vávala v lepenkových krabičkách. Když se začala používat pera s násadkami, tak se těmto krabičkám začalo říkat pouzdra na pera (penály). Speciálním druhem byl „Degendos“. Tyto krabičky byly o hodně větší, než ty klasické na pera a vyráběli je hlavně umělci v Holandsku. Pouzdra na pera zaujímala ve firmě Gebr. Kaden velký podíl na výrobě. Existovala v různých provedeních, např. sklapovací, nebo s vyfrézovanými drážkami a zasouvacím víčkem nebo i dvoupatrová, přičemž se horní strana dala vyklopit na stranu.
Pouzdra na pera vyrábělo hodně firem, např. v Deutscheinsiedelu, Rothentha-lu a v Silberhütte, ale i v českých obcích. Přiřazení penálů k jednotlivých firmám je ale těžké, protože motivy lepených papírových proužků používa-lo často více výrobců. Největší zakázky nalezneme v obchodních knihách většinou od prosince do února. Hlavním důvodem bylo asi, že školní rok tehdy začínal o Velikonocích. Od roku 1942 nebyly u pouzder na pera zaknihovány již žádné prodeje. Závod v Silberhütte je vyráběl ještě do konce 50. let.
V březnu roku 1940 zahájila firma výrobu komponent pro vojenské účely. Objednavatelem bylo nejprve Říšské ministerstvo letectví (Reichsluftfahrtministerium (RLM)), později Vrchní velení pozemních sil (Oberste Heeres-kommando (OKH)). Od září roku 1941 se vyráběly sklápěcí židle do krytů protiletecké ochrany a bedny na munici. Specifikace roku 1943 uvádějí již jen zásilky zbrojařských součástí. V závodu Silberhütte se vyráběly lišty pro muniční koše, určené např. k přepravě granátů apod. Poslední zásilka pro Vrchní velení pozemních sil proběhla 10. dubna 1945.
Po válce pak výrobní program firmy tvořily spotřební předměty jako židle, stoly, kolíčky apod. Kniha prodejů končí v únoru roku 1947.
V 50. a 60. letech vyráběla firma Gebr. Kaden nejprve kočárky pro panenky. Pak se stále více zaměřovala na nábytek. V sortimentu měla například šatnové skříňky, kuchyňské dřezy, stoličky (i potažené kožešinou), podnožky, servírovací stolky atd. Její specialitou byly podnosy. Lisovaly se z různobarevné lepenky a potiskovaly rozmanitými obrázky. V roce 1968 se kvůli nedostatku lepenky musela výroba podnosů zastavit. Výše uvedená rozsáhlá sociální opatření dokládají, že firma hospodařila se ziskem.
Od poloviny 60. let však začal odbyt nábytku váznout. Vítaným východis-kem z této situace bylo v roce 1967 převzetí výroby šroubovacích uzávěrů od firmy „VEB Elektrogerätewerk Sonneberg-Oberlind“. Tyto součástky se skládaly z porcelánového tělesa, závitu z tenkého plechu, skleněné trubice a rozpínacího kroužku a sloužily k fixaci pojistek v pojistných skříňkách. Po milionech se vyvážely do Švédska, Itálie, Holandska a SRN. Vývozní prémie, kterou stát za to platil, byla ze 70 % rozdělena mezi zaměst-nance a ze 30 % mezi komplementáře, tedy soukromé spolumajitele kromě státu. To bylo pro firmu bratří Kadenů tedy ještě další výhodou tohoto zahrnutí šroubovacích uzávěrů a tepelných spínačů do výrobního portfolia. Tuto součástku montovaly v rámci domácké výroby převážně ženy, z nichž většina bydlela ve vesničce Friedebach. Příslušné práce zde brzy nabyly takového objemu, že umožnily postavení nové provozovny, ve kterém bývalé domácké pracovnice získaly pevné pracovní místo.
Po sloučení s firmou Zico v roce 1988 byla nejznámějším výrobkem tak zvaná Švédská hvězda neboli „Philipska“. Vyráběla se z tenké dýhy a díky světlu umístěnému uprostřed šířila teplé a velice příjemné světlo. Proto se stala oblíbenou vánoční dekorací. Jejím hlavním objednavatelem byla společnost „Philips“a nejdůležitější vývozní zemí Švédsko.
Firma existovala až do změny politické situace v Německu v roce 1990. Pak se rozštěpila na firmu ELDEK, vyrábějící až do roku 1994 šroubovací uzávěry a firmu „KONTAKT Geräteschalter GmbH“, v jejímž sortimentu byly různé spínače.
Od roku 2002 sídlí v objektech firmy Gebr. Kaden firma Günter Gläser Leuchtenherstellung e.K..
Günter Gläser a návrhář Weinhold vyvinuli novodobý obloukový svícen se zabudovaným plexisklem. To bývá zdobené různými motivy, kterými je možné se kochat nejen v době Vánoc, ale i po celý rok. Oblouky jsou elektricky osvětleny zespodu. Tato novinka nese jméno po obou konstruktérech „WEIGLA“. Kromě těchto moderních svítidel se tu vyrábějí i tradiční vánoční obloukové svícny.
Firma, založená v roce Davidem Kadenem, je výborným příkladem pro to, jak inovativní lidé sledují trh a přizpůsobují výrobu jeho požadavkům. Kolem roku 1900 byly výnosným artiklem kolíčky na prádlo. Během nepříznivé obchodní situace mohla v obchodech pokračovat manželka. K vyrovnání kolísání měny a výhodnějšímu získávání dřevních surovin zřídil jeden ze tří synů Emil provozovnu ve stovky kilometrů vzdáleném městě Silberhütte. Velké zisky umožnily i různě používané lišty. V obrovském množství zde vznikala rovněž pouzdra na pera a především dětské zbraně na hraní. Během druhé světové války musela i tato firma plnit své povinné vojenské dodávky. Tehdy potřebné židle se vyráběly i po roce 1945 a jejich výroba pak byla doplněna o další nábytkový sortiment. Díky příznivým ekonomickým podmínkám se podařilo rozšířit portfolio rovněž o výrobu šroubovacích uzávěrů pro elektrotechnický průmysl. V této tradici dnes pokračují elektrické obloukové svícny.
Co však zůstalo zachováno je tradice, že se tomuto průmyslovému areálu v obci Deutschkatharinenberg dodnes říká u „Flinťáka Kadena“.
(Albrecht Kirsche / Ingrid Dlouhá)