Pravděpodobně nejstarší písemnou zmínku výrobců předmětů ze dřeva v české části Krušných hor nalezneme ve farní matriční knize Bradova (něm. Brandau) 17, kde byli již v roce 1633 uvedeni lžičaři (vařečkáři) Andreas a Caspar Wagnerovi.
Třískové obrábění dřeva bylo v Čechách velmi rozšířeným zdrojem živobytí. Na konci 18. století zde pracovalo celkem 358 soustružníků, z toho 45 v Rumburku (něm. Rumburg), který byl považován za centrum tohoto řemesla. Vyráběly se tu především tabákové dýmky. Ve městech jako Duchcov (Dux), Most (Brüx), nebo Chomutov (Komotau) působili takzvaní „umělečtí soustružníci“, vyrábějící fajnové věcičky z kostí, rohů, kamene, oceli a stříbra. Obráběči, kteří na soustruzích zhotovovali hlavně panen-ky, talíře, deskové hry, hole, kuželky a koule atd., byli považováni za „obyčejné soustružníky“. 18 Vykružová-ní dřeva na soustruzích se brzy etablovalo i v české části Krušných hor, například v malé vesnici Orasín (Uhrissen). Tady vznikalo hlavně nádobí, tedy talíře, mísy a jiné před-měty každodenní potřeby.
V roce 1784 vydal císař Josef II. „Nový celní patent“ 19, který zakazoval mimo jiné také dovoz tak zvaných „Berchtesgadenských dřevěných hraček“. V reakci na tento výnos založil lesmistr panství Červený hrádek (Rothenhaus) Josef Hein ve stejném roce v Kalku (Kallich) první českou továrnu na výrobu soustružených předmětů a hraček ze dřeva. (obr. 16) Po jeho smrti ji koupil majitel zdejšího panství František hrabě z Rottenhanu na Červeném hrádku (Franz von Rottenhan auf Rothenhaus). V roce 1791 se u příležitosti oslav korunovace Leopolda II. konala v pražském Klementinu průmyslová výstava nesoucí název „Waarenkabinet“ („Kabinet výrobků a továren“). Katalog, vydaný při této příležitosti, výslovně vyzdvihoval „předměty ze dřeva nebo takzvané ‚Berchtesgadenské‘ zboží z továrny hraběte z Rottenhanu na Červeném hrádku“. Ve stejnou dobu docházelo v Hoře Sv. Kateřiny (St. Katharinaberg)k masivnímu útlumu těžby a horníci si proto museli hledat nový zdroj obživy. Kromě tkaní lněného plátna a pletení punčoch začali také zpracovávat dřevo. Soustružník Franz Zenker si již v roce 1798 zažádal o pronájem zdejší cáchovny a stoupovny. 20 Jeho nově založená soustružna vykazovala krátce nato tak dobré výsledky, že si panství Červený hrádek dokonce stěžovalo okresnímu soudci v Hoře Sv. Kateřiny, protože Zenker provozoval obchod také ve velkém, což ale příslušelo pouze panské dřevozpracující továrně. Zenkerova soustružna se však vyvinula do výborně prosperující firmy, která vyráběla pestrou paletu velmi levných a většinou pro vývoz určených dřevěných výrobků. V Horním Litvínově (Oberleutensdorf) byla výroba hraček ze dřeva zahájena v roce 1822. E. G. Krause, pocházející pravděpodobně ze saského Heidelbergu, se tehdy spojil s ředitelem upadající hraběcí manufaktury na výrobu sukna, Johannem Treiblerem, a ten do svého brusného mlýna nainstaloval několik soustruhů. Na Krausův podnět a se souhlasem vrchnostenských úřadů pak do Horního Litvínova přesídlilo devět rodin z Heidelbergu. Mezi nimi byli i výrobci krabiček Klemann a Reichel, jakož i soustružníci dřeva Bräuer, Froß, Harzer, Kaden, Lebrecht, Peter a Ullrich. S produkty těchto řemeslníků začal později obchodovat nejvýznamnější nákladník s hračkami Rakousko-uherské monarchie, C. A. Müller z Horního Litvínova. „Katalog zboží a ceník“ této firmy měl kolem roku 1860 už 14 000 položek obsahujících převážně předměty ze dřeva, ale také z plechu a papírové hmoty. K nejrozšířenějším dřevěným hračkám patřili hlavně vojáčci, zvířata, domy, zbraně, stavebnice, malý nábytek, panenky atd. Polovina výrobků se vyvážela především do zámoří. Obchodníci zastávali názor, že zboží z Horního Litvínova je kvalitnější, než ostatní výrobky z české strany hor. To se přičítalo skutečnosti, že tam chyběla „škola vyučující kreslení a řezbářství“. 21
V Orasínu vykružoval dřevěné hračky údajně již v roce 1828 Joseph Walter. Touto odlehlou vesnicí protéká řeka Bílina (Biela), která určitě poháněla vodní kolo soustružny založené před rokem 1846 a označované jako „větší průmyslová továrna“. 22 V průběhu dalších let se výroba hraček ještě více rozšířila.V roce 1862 působili hračkáři m. j. v Jindřišské (Hennersdorf), Ora-sínu (Uhrissen), Boleboři (Götters-dorf), Mikulovicích (Nickelsdorf), Lesné (Ladung), Mníšku (Böhmisch Einsiedl), Brandově (Brandau), Zeleném Dole (Grünthal), Malém Háji (Kleinhan), Kalku (Kallich) a Hoře Sv. Kateřiny (Katharinaberg). V této oblasti tehdy existovalo celkem 300 soustružnických míst, z toho 200 jen v Hoře Sv. Kateřiny! Za prací do dolů odsud v té době docházeli pouze dva muži.
V českých Krušných horách však hračky nevyráběli jen soustružníci a řezbáři. Již v 18. století se tu zhotovovaly figurky z těsta do betlémů. Výroba z papírové hmoty začala v Horním Litvínově roku 1830 23 a o něco později pak také v Hoře Svaté Kateřiny, Brandově a Českém Jiřetíně (Georgendorf).
Dřevěným výrobkům, pocházejícím z české části Krušných hor, se však stále vytýkala jejich příliš nízká kvalita. Kolem roku 1880 tu vládl kritický názor, že se ve zdejších horských vesnicích produkují jen ty „nejobyčejnější, laciné hračky“, jejichž další vývoj zůstal v půli cesty. 24 Jako důvody se uváděly chybějící odborná škola a nedbalost českých nákladníků a obchodníků. Vyráběly se zde hlavně takové věci, do kterých se řemeslníkům ze saského sousedství nechtělo, protože na nich nic nevydělali. I Franz Frankl uváděl jako hlavní příčinu ledabylost českých nákladníků, kteří zadávají zakázky pouze v případě, když své zboží mohou zase rychle prodat, přičemž soustružníkům nejen že neporadí, ale ani na ně nekladou žádné vyšší nároky. Kromě toho kritizoval také chybějící odborné vzdělávání soustružníků a nedostateč-né dopravní propojení se silniční a železniční sítí. 25 Hodně podnětů ke zlepšení kvality poskytla určitě „1. Krušnohorská a živnostenská výstava v Hoře Svaté Kateřiny“, které se zúčastnili rovněž četní soustružníci a další výrobci hraček. 26
Po první světové válce se kvalita výroby začala stále více zlepšovat. To bylo určitě i zásluhou putujících učitelů a později také Odborné školy pro dřevozpracující řemesla v Hoře Svaté Kateřiny. Svůj podíl na tom měly rovněž vyšší požadavky nákladníků a obchodníků, zlepšení dopravní ob-služnosti díky železničnímu napojení Deutschneudorfu v roce 1927 a samozřejmě i stoupající nároky dřevozpracujících řemeslníků na své vlastní výrobky.
Kolem roku 1830 se postupně vyvíjela rovněž výroba plechových hraček. Již v polovině 19. století dodaly válcovny v Gabrielině Huti (Gabrielahütte) a Kalku (Kallich) různým výrobcům hraček 27 2000 centů plechu. Na konci 19. století se do Horního Litvínova přestěhoval klempíř Schlesinger ze Saydy. Protože se jeho řemeslu v Čechách moc nedařilo, začal se věnovat výrobě plechových hraček. Po jeho smrti přešla továrna na Viktora Hellera a Ernsta Schillera, kteří podnikali pod jménem „HUSCH“. V Československu byli po roce 1925 mezi prvními, kteří vyráběli mechanické vláčky a malé automobily na pružinový pohon. V roce 1938 však byli jako Židé donuceni vedení společnosti opustit. Firma pak pokračovala ve své činnosti pod názvem Kurt Schmidt & Co. a zaměřila se hlavně na vojenské hračky. V roce 1945 však její výroba musela skončit definitivně.
To se ovšem netýkalo všech dřevo-zpracujících firem v Krušných horách. Jejich němečtí majitelé byli sice vyhoštěni, provoz ale někdy převzali Češi. Často pokračovali ve stejné výrobě jako kdysi jejich předchůdci a někdy podniku ponechali i původní německý název – možná z reklamních účelů. Firmu Gabert v Nové Vsi v Horách tak například převzali V. Brandner a J. Kadlec a vyráběli v ní, jako dříve, veslařské čluny. K lepšímu navázání na již etablovanou činnost někteří z nových českých majitelů povolali dokonce soustružníky ze sousedních saských vesnic. Budovu bývalé firmy Mitheis v kateřinské lokalitě Grund převzal pan Vrána, u kterého o sobotách a nedělích v létě roku 1945 pracoval na levotočivém soustruhu Rudolf Neuber z německého Deutschkatharinenbergu s přítelem. Dostávali za to chleba a brambory, což bylo hlavním motivem jejich víkendové práce. Česká policie však toto ilegální zaměstnání brzy odhalila a zatrhla. Do roku 1950 téměř všechny dřevozpracující podniky v horách skončily. V Kalku zůstala až do 90. let 20. století v provozu pila se soustružnou a v Nové Vsi v Horách nástupnická firma po výrobci hraček G. R. Walter, která dnes působí pod názvem NBW. Původní majitelé této firmy po svém útěku pokračovali ve výrobě kvalitních dřevěných hraček v městečku Lauchheim (Württembersko) až do roku 2008.
(Albrecht Kirsche /Ingrid Dlouhá)