V obci Deutschkatharinaberg, rozprostí-rající se naproti české Hoře Svaté Kateřiny, sahají první zmínky rudného dolování do začátku 16. století. V roce 1514 pronajal perkmistr Donat Seifert dědičnou štolu ležící přímo naproti nalezišti „Sebastian-Fundgrube“. V roce 1519 pak byla obča-nům Saydy k těžbě propůjčena naleziště na vršku „Kupperberg“. Držitelem propůjčky neboli lénšaftu byl osobně vévoda Jindřich Zbožný. Doufal pravděpodobně ve stejně dobré výnosy, jakých dosahovala protilehlá česká strana v panství Šebestiána z Veitmile.
O 100 let později, v roce 1620, bylo správci vycezovací hutě v Grünthalu, Augustovi Rohd-tovi, uděleno právo těžby v nalezištích „Fortuna-Fundgrube“ a „Pallas-Fundgrube“. Krátce nato obdržel i povolení ke stavbě vodního příkopu (Fortuna-graben), stoupy a prádla ke zpracování rud.
Rohdt nechal v Deutschneudorfu, který byl pod jménem „Naudorff unterm Catter-bergk“ poprvé zmíněn v dokumentech z roku 1651, vybudovat vysokou pec. Ta měla sloužit k podpoře jeho hamru na výrobu drátu, provozovaném v nedalekém Rothenthalu.
Odborníci potřební pro provoz sem přicházeli z nedaleké české Hory Svaté Kateřiny, přičemž se často jednalo o náboženské uprchlíky. Po třicetileté válce a smrti Augusta Rohdta pak vysoká pec svou činnost skončila a oheň v ní zhasl navždy.
Kolem roku 1720 byl založen důl „Fortuna-zeche“, kde se těžily měděné rudy a malachit. Podíly na horním díle (neboli kuxy) byly většinou v držení rodin Schönbergů na Purschensteinu, Rohdteh a Lingkeho z Rothen-thalu a také Lobkoviců z Čech. Od roku 1643 si společnost začala měděné rudy zpracovávat sama ve vlastní šmelcovně. Zde vznikala surová, neboli černá měď, která se pak do konečné podoby čistila ve vycezovací huti v Grünthalu (viz strana 145). Úspěch důlního díla vydržel několik desítek let. Potom však byly hlavní rudonosné žíly již velkou měrou vydobyty a dal-ší těžba se tak stala nerentabilní. Saské království se v roce 1880 pokusilo o opětovné obnovení dolování v Seiffenu a Deutsch-katharinabergu. Práce ale byly za krátkou dobu opět zastaveny.
Voda v umělém příkopu „Fortunagraben“, probíhajícím nad později položenými želez-ničními kolejemi, poháněla před elektrifikací Deutschkatharinabergu vodní kola soustružen a mlýnů. V areálu důlního díla „Fortuna-Zeche“ se koncem 19. století usídlilo několik dřevozpracujících továren, mezi nimi i firma Zico (Zimmermann & Co). Když byly její budovy v roce 1998 strženy, narazilo se na zazděný portál štoly Fortuna. Po vyklizení a rozsáhlé sanaci bylo toto historické těžební dílo na podzim roku 2001 zpřístupněno veřejnosti jako prohlídkový důl. (viz také strana 144) (ctb)