Nákladníci v obci Grünhainichen
Bylo již zmíněno, že v obci Grünhainichen zahájili obchodníci se dřevem svou činnost již velmi brzy. Obchodník Christoph Wagner nabízel dřevěné zboží na veletrhu v Lipsku již v roce 1613. Zvláštní úlohu sehrála rodina Oehme. Již v roce 1760 utrpěl Johann Christian Oehme škodu na koních, vozu a zboží v rozsahu 600 tolarů, což tenkrát byla enormní částka a svědčí o obchodní činnosti značného rozsahu. Johann David Oehme svou firmu založil roku 1789 a udržoval obchodní vztahy s obchodníky na celém světě. Známý byl především svým sociálním přístupem. Georg Carl Oehme zahájil svou nákladnickou činnost v nedaleké obci Waldkirchen, kde o významu této firmy ještě dnes svědčí impozantní usedlost. Násle-doval jej Carl Heinrich Oehme, který si na propagaci firmy nechal roku 1840 vyrobit překrásný vzorník. Je to nejstarší vzorník, který představuje především výrobky z Krušných hor. Nákladnictví obchodovalo jen se zbožím z hračkářské oblasti obcí Seiffen a Grünhainichen. Provozovalo také pobočku v budově staré školy v obci Rothental. Vedle německých odběratelů měla rodina Oehme zákazníky také ve Spojených státech, ve Francii, Anglii, v Holandsku, Belgii a ve Švýcarsku. U obchodníků bylo obvyklé, že jejich synové absolvovali praxi v Anglii nebo ve Spojených státech. Paul Johannes Oehme tedy kolem roku 1900 pracoval ve firmě F.A.O. Schwarz v New Yorku. Na začátku 20. století k této firmě patřilo mezi 30ti a 50ti pracovníky a to byla pro nákladnictví enormně vysoká čísla.
Ještě v roce 1957 navštívil firmu Oehme obchodník ze Spolkové republiky Německo a navrhl panu Oehme, aby vyráběl „westernové“ výrobky. Vyvinul se z toho obrovský obchod, takže například bývalý podnik „Ullrich & Hoffman“, známý výrobou nábytku pro panenky, prošel obměnou vybavení a až do roku 1990 vyráběl právě jen „westernové“ produkty. Obchodník nenavázal kontakt se státním úřadem, ale se zavedenou firmou, jejíž obchodní zvyklosti byly známé a považované za důvěryhod-nou.
Nákladníci v Olbernhau
Prvním obchodníkem v Olbernhau byl zřejmě Gottlob Semmler. Obchodovat začal s lněným plátnem, stejně jako tenkrát i další obchodníci v tomto oboru. Roku 1760 zakoupil dům na náměstí s číslem 10, který ještě dnes můžeme obdivovat v původní kráse. Aby si zvýšil kapitál, navrhl vládě, že vydá 10 akcií, každou v hodnotě 1200 tolarů. Tímto způsobem ale pravděpo-dobně žádné peníze nezískal. V roce 1783 otevřel nákladnictví a už v následujícím roce španělskými loděmi exportoval 25 beden a v roce 1785 dokonce 200 beden „do různých, převážně mimoevropských zemí“. V následujících letech Semmler zásoboval firmy v Norimberku, Benátkách, Amsterodamu, Londýně, Archangelsku a v dalších zemích. V Olbernhau v té době pracovali jen výrobci krabic. Soudní ředitel z Purschensteinu potvrzuje, že Semm-ler zaměstnával většinu soustružníků v Heidelbergu a v Seiffenu. Sám Semmler byl názoru, že také platil nejvyšší mzdu ze všech nákladníků a přesto může prodávat zboží levně. Jeden forman z Olbernhau vozil jeho zboží každých 14 dní do Lipska. Gottlob Semmler byl zřejmě velmi úspěšným podnikatelem. Po jeho smrti převzali nákladnictví jeho žena a její syn. Jeho syn se již dříve stal občanem Lipska a jeho matka ho brzy následovala. Tak začala firma upadat. Zadlužil se snad už otec příliš? Nebyl syn tak dobrý v komunikaci a spolu-práci jako jeho otec? Nákladnictví ukončilo činnost už v roce 1789, brzy po smrti svého zakladatele.
Na začátku 19. století podnikali v Olbernhau i přes jeho slibné podmínky a skvělou polohu jen dva nákladníci. Rozhodujícím důvodem bylo řemeslně-stavovské obyvatelstvo, které se od roku 1815 ještě intenzivněji zabývalo výrobou pušek. Olbernhau bylo tou dobou nejvýznamnějším místem saského zbrojního průmyslu. Teprve po zániku tohoto průmyslového odvětví a téměř současně po zániku výroby lněných pláten se nezaměstnaní mistři a tovaryši začali věnovat výrobě hraček. Saský Zákon o svobodě obchodu a řemesel byl roku 1861 vůči zakládání nákladnictví velmi vstřícný. Ve stejném desetiletí bylo založeno dalších šest nákladnictví a v sedmdesátých letech devatenáctého století k nim přibyla další. Tou dobou bylo v obci Grünhainichen aktivních toliko sedm a v obci Seiffen tři nákladnické firmy. V poslední třetině 19. století provozoval nákladnictví s mimořádně širokým sortimentem zboží také Valentin Albrecht Grund-mann. Pro prodej zboží používal vzorníky. Nebyl prvním v Olbernhau, kdo na podporu prodeje používal tato „umělecká díla“. Již roku 1865 si nákladnictví „August Hermann Nachfolger“ nechalo vyrobit vzorník hraček. Grundmann nechal svůj sortiment vyobrazit ve třech vzornících ve vysoké kvalitě. Přestože používal tyto skvělé propagační pomůcky, dostal se Grundmann do finančních potíží a podnikání vzdal pravděpodobně kolem roku 1890. Vzorníky jsou dnes uloženy v muzeu v Olbernhau.
Již v roce 1863 založil Carl Alexander Nötzel nákladnictví v obci Grün-hainichen. O dvanáct let později zakoupil za 15.300 marek usedlost v obci Niederneuschönberg se zajímavou historií v té době, která začínala v roce 1638 zúrodněním půdy na pozemku Christianem Bachem. V následujícím čase, než ji se svolením manžela Johanna Gottloba Semmlera, vznešeného kupce a ob-chodníka v Olbernhau, roku 1780 do vlastnictví získala paní Johanna Friedricke Semmler, patřila usedlost „výběrčím poplatků hraničních, celních, daňových a za ochranný doprovod“ a od roku 1757 se tu provozovalo barvířství. Na pozemku se nacházelo několik budov, které úspěšný nákladník potřeboval pro uskladnění zboží. Po smrti nákladníka Semmlera prodala „ovdovělá Johanna Friedericke Semmlerin“ pozemek 5. prosince 1789 barvíři Carlu Gottlobovi Bilzovi. Carl Alexander Nötzel si vybral pozemek, jehož poloha a zástavba vyhovovaly jeho potřebám nákladníka obchodujícího s hračkami. Díky značné obratnosti a pochopení pro potřeby výrobců vybudoval úspěšnou firmu. 20. srpna 1894 bylo nákladnictví Carla Nötzela u příležitosti „Krušnohorské řemeslné a průmyslové výroby ve Freibergu za skvělé výsledky vyznamenáno stříbrnou medailí výstavy“, což v té době bylo mimořádně vysoké ocenění.
Zakladatel nákladnictví Carl Alexander Nötzel zemřel již před rokem 1910. Obchod převzala jeho ovdovělá žena Agnes Rosamund Nötzel. Nákladnictví mělo mnoho zákazníků ve Spojených státech, což mu přišlo k dobru především v době inflace v Německu. Obchody se v této době realizovaly v amerických dolarech. Intenzivní obchodní vztahy měla firma s firmou F.A.O. Schwarz v New Yorku. Právě v této firmě svou praxi absolvoval již nákladník z obce Grünhainichen, Paul Johannes Oehme, kolem roku 1900. Jeden vzorník firmy Nötzel pochází z dvacátých let, který je zvláštností, protože reprezentuje přechod od kresleného vzorníku k tištěnému provedení. Mnoho položek bylo vyfotografováno nebo ve formě kreslených litografií, které jsou často staré a jsou do knihy vlepené. Stejně jako ostatní nákladníci, také Nötzel používal jako obalový materiál slámu a seno. Dochoval se dopis z roku 1924 obsahující pokyn, aby nákladník nepoužíval seno vůbec, nebo aby je předem nechal sterilizovat a tuto skutečnost měl určitě potvrdit příslušný konzul Spojených států. Naopak dřevitá vlna se mohla používat bez omezení. Důvodem tohoto nařízení vlády Spojených států bylo, že v Německu řádila slintavka a kulhavka a vláda chtěla zamezit zavlečení těchto chorob do Spojených států. Také ve třicátých letech byla činnost nákladnictví velmi úspěšná. Krátce před koncem války mělo být Nötzelovi nařízeno kompletně vyklidit své objekty, především půdní prostory, preventivně kvůli hrozícímu požáru v případě zásahu bombou. Přitom byly bohužel téměř všechny zásoby zboží zničeny. Nákladnictví, které do té doby vedl Wolfgang Nötzel, v osmdesátých letech ukončilo svou činnost.
Silnou exportující firmou bylo nákladnictví v majetku následovníka Otto Scheibnera. Již v roce 1900 byla firma vybavena elektrickým výtahem pro přepravu zboží a je možno předpokládat, že tedy měla značný obrat zboží. Firma také měla zastoupení a sklad vzorků v Amsterodamu. Nákladnictví se spojilo s firmou A. F. Zschaschler, založenou roku 1847, a s firmou Robert Zöppel, která provozovala pobočku v Düsseldorfu a v Londýně. Podle Menzela 151 bylo kolem roku 1925 v Olbernhau více než 40 aktivních nákladnictví. Do roku 1925 tyto firmy skoupila firma R. Barth & W. R. Barth. V roce 1922 založil nákladnickou firmu v Rungstocktal Kurt Mühl, který se vyučil obchodníkem v Grünhainichenu a několik let žil ve Spojených státech. Své podnikání budoval s velkou trpělivostí a byl velmi úspěšný. V roce 1976 firmu převzal jeho syn Wolfgang Mühl.
(Albrecht Kirsche/Luise Zelenková)