Na počátku 10. století docházelo, zejména za krále Jindřicha I. (něm. Heinrich), k výpadům na východní slovanská území, což vedlo k založení míšeňského hradu a stejnojmenného markrabství. Markrabě propůjčil svou zemi lénem zdejším šlechticům a rytířům. Žilo v ní však jen málo Slovanů, jejichž osady se nacházely maximálně do výšky 300 metrů.
12. století bylo velmi úrodné. Rostli-nám, zvířatům a také lidem se v nejlepších klimatických podmínkách dařilo výborně. Zemědělsky využíva-nou plochu však už nebylo možné dále rozšiřovat, což v západních oblastech vedlo k přelidnění. V důsledku toho začalo docházet ke střetům mezi rol-níky, panstvem a dokonce i knížaty, takže se král rozhodl táhnout do jen řídce osídleného Míšeňského markrabství.
Zeměpáni a rytíři stanovovali lokátory, kteří se přesunuli do západních částí Německa s cílem přesvědčit lidi, aby opustili své domovy a přestěhovali se na východ. Obzvláště úspěšní byli u mužů, kteří nemohli zdědit rodinnou usedlost, protože nebyli prvorození. Svobodnější a lepší život a dokonce i počáteční osvobození od daně slibovali i dalším lidem. Noví osadníci tedy vyrazili i s rodinami po několika málo existujících dopravních komunikacích, které se tak staly kolonizačními cestami. Vzhledem k tomu, že vedly většinou ve vyšších polohách, hledali odtud místa k usazení v údolích, kde tekla životně důležitá voda.
Mnoho nových osad bylo sice pojmenováno po lokátorech, jako např. Dittersbach po Dittrichovi, Wernsdorf po Wernerovi atd., ale názvy obcí prozrazují často také původ osadníků. Pokud přišli například z Frank, založili mimo jiné Frankenberg a Altfranken. Sachsenburg, což byla tehdy oblast kolem Hamburku, založili zase Sasové. Osadu Flamen (nyní Kühren) založili osadníci z Vlám (něm. Flamen). Také dialekt ještě i dnes často odhaluje, odkud osadníci přišli. V Krušných horách rozšířené slovo „Hutzen“, což je příjemné společné posezení, pochází původně ze Švábska, kde bývají tyto slavnostní chvilky dodnes označovány jako „Hoketse“. Hora za Brandovem/Brandau se nazývá „Steindl“ a její koncovka odkazuje na bavorské slovo.
Při studiu nářečí nebo dialektů lze narazit i na slova z Moselska, oblasti Hesenska a dalších oblastí.
Po příjezdu kolon osadníků do nového domova začalo období tvrdé dřiny. K zajištění určité rovnosti podmínek jim byly přiděleny takzvané lesní lány, což byly dlouhé úzké pozemky, které se musely nejprve vymýtit. Na straně přiléhající k potoku si láníci postavili dům, stáj a stodolu. Za stavbami se nacházela zahrada, na kterou navazovala pole, a úplně nahoře zůstal malý kousek lesa. Na jednom lánu se muselo vypěstovat tolik plodin nebo chovat tolik hospodářských zvířat, aby z toho rodina mohla žít po dobu jednoho roku a později také odvádět daně. Zemědělská kolonizace v podobě téměř jednotných lesních lánových vsí byla v Krušných horách nejčastější formou osídlení.
Sídelní útvar typický pro havíře představovaly hornické osady. V těchto obcích měla jasnou prioritu lokace ložisek rudy a tím pádem samozřejmě i umístění dolů. Podle toho se pak volila poloha cáchoven. Stoupy se nacházely u potoků a dobře dostupné musely být i důlní kovárny. Vzhledem k tomu, že těžba často nevynášela dost k zajištění živobytí pro celou rodinu, museli horníci, kteří těžili méně výnosné rudy, jako je cín, měď nebo železo, obvykle provozovat ještě hospodářství. To zahrnovalo malé pole a jednu krávu nebo kozu, která byla většinou ustájena s rodinou v přízemních domech. Horníci tedy vykonávali dvě povolání. Rozložení pozemků v takové hornické osadě, jako například v Seiffenu, je proto zdánlivě nepravidelné.
Další formou osídlení v Krušných horách je přidružená osada. Vzniká založením „podniku“, například sklárny, na určitém místě uprostřed lesa. Ten pak tvoří centrum, kolem kterého se postaví potřebné provozní budovy, stoupa, varna potaše, sklad, samozřejmě stáje a stodoly a v neposlední řadě obytné domy. Příkladem je sklářská osada Heidelbach u Seiffenu.
A tak lze podle rozmístění jednot-livých pozemků ještě dnes rozpoznat, jak si tu první osadníci vydělávali na živobytí.
(Albrecht Kirsche / Ingrid Dlouhá)