Řezáči skla a kamenů ve sklářské huti Heidelbach

V roce 1552 přešel sklář Kaspar Schindler ze sklářské hutě Crottendorf do hutě Heidelbach u Seiffenu. Jeho synové a vnuci Caspar, Wolf, Georg a Paul měli později sehrát významnou roli v evropské řezbě skla. Umění řezání skla se ve sklářské huti Heidelbach provozovalo pravděpodobně již od začátku 17. století. Časem se ale ukázalo, že zde vyráběné sklo bylo pro tehdejší technologii příliš tvrdé.

Působení Caspara Schindlera v Drážďanech jako řezáče skla bylo doloženo již v roce 1610 (obr. 60). Zatímco on brzy získal titul „dvorního řezáče skla“, zůstávalo jeho otci, řezáči skla a erbů Wolfovi Schindlerovi, toto jme-nování  odepřeno. Po mnoha neúspěš-ných žádostech se Wolf v roce 1628 vrátil zpět do Heidelbachu, kde se věnoval  malování skla. Jako brusič skla již nikdy nebyl zmíněn.

Georg Schindler odešel nejdřív do českého města drahokamů Turnova a získával zde zkušenosti v  řezání kamenů, které je řezání skla velice podobné. Pak pracoval jako řezáč skla ve sklářské huti ve Mšeně u Jablonce n. N.. Jeho další zastávkou byla Praha, kde měl na Staroměstském náměstí dílnu a v letech 1610 až 1627 byl členem Pražského cechu řezáčů skla. Velice těsně tu spolupracoval i s Cas-parem Lehmannem. Lehmann se velmi zasloužil o vývoj tohoto umění v Evro-pě, pracoval částečně i v Drážďanech  a byl centrální osobností evropského řezaného skla. Císař Rudolf II. jej v roce 1601 jmenoval komorním řezáčem drahých kamenů (Kammeredelsteinschneider). Praha byla v tuto dobu prvořadým centrem řezby skla. Vybaven nejmodernějšími poznatky o této technologii (obr. 61) odešel Georg Schindler následně do Drážďan, kde v roce 1628 získal občanství a pracoval jako řezáč skla a obchodník sklem. Georg Schindler měl velký podíl na rozšíření českosaské řezby skla.

Paul Schindler, který vyrostl v Seiffenu a působil ve sklářské huti Heidelbach, se řezání skla naučil pravděpodobně od svého bratra Georga v Drážďanech. V letech 1633 až 1670 pracoval v několika sklárnách na severu Německa, např. i v Ham-burku. Kolem roku byl ve službách vévody Jindřicha III.  Holštýnsko-Gottorpského (Friedrich III. von Holstein-Gottorp), kde ho pravděpodobně při realizaci rozsáhlé zakázky dlouhou dobu podporoval jeho bratr. Díky svým vynikajícím výsledkům byl Paul Schindler v roce 1661 povolán na kodaňský dvůr dánského a norského krále Frederika III., kde působil jako „rytec skla a pečetí“.Zemřel v Kodani v roce 1689.

Caspar, Wolf, Georg a Paul Schindlerovi, pocházející ze sklářské hutě Heidel-bach, patří k nejranějších řezáčům skla na sever od Alp.

I když je řezání kamenů starší technikou, vyskytovalo se na Seiffensku nejdřív řezání skla. Řezba kamenů se tu etablovala až později. První písemné záznamy  nalezneme o Jiřím (Georgovi) Seidelovi z české obce Bílá Voda již v roce 1672. Z České kotliny pocházejí i řezáči skla Jindřich (Heinrich) Müller (1680) a Antonín (Antonius) Schwedler (1692). Znalosti této technologie přinesli do sklářské hutě Heidelbach až tito tři čeští řezáči skla. Postupně do ní zasvěcovali i další osoby, jako např. sklářské mistry a malíře skla. Schwedler a Müller opustili Heidelbach v roce 1701 a přešli do nově založené sklářské manufaktury hraběte Brühla v Drážďanech. Heidelbašská řezba skla si zde zachovala dobrou pověst minimálně do sedmileté války. Sice tu nevznikaly okázalé poháry, ale kvalita měla přesto takovou úroveň, že stálými odběrateli zdejších výrobků, především sklenic a lahví, byly i náročné saské dvorní vinné sklepy. 

Řezba skla byla v těsné souvislosti a také konkurenci s řezáním kamenů. Tuto vazbu nalezneme i v Heidelbachu. Nedaleko od sklářské hutě  se nacházelo ložisko ametystu, které od roku 1730 využíval jako zdroj surovin řezač drahokamů a erbů Johann Kaspar Schmieder. V huti se současně zabýval i broušením skla. V  18. století byla řezba kamenů na Seiffensku velmi rozšířená. Abraham Christoph Stephani, který od roku 1732 úspěšně působil v drážďanské sklárně jako řezáč skla a kamenů, získal dovednosti a znalosti v huti Heidelbach. Zdejší řezáči skla a kamenů vyvinuli své umění na velmi vysokou úroveň a rozšířili je po celé Evropě. V roce 1768 zmínila matriční kniha posledního řezáče skla a v roce 1778 posledního řezáče drahých kamenů a erbů v Seiffenu. 

(Albrecht Kirsche/Ingrid Dlouhá)