Systém glejtů

Obchodní cesty se ve středověku nacházely pod ochranou panství, jehož územím vedly. To bylo odpovědné nejen za opravy a údržbu ale i za bezpečnost těch, kteří tyto životní tepny využívali pro svou dopravu nebo obchod. Komunikace ale nebývaly v příliš dobrém stavu a často hrozilo riziko přepadení. Pro pohodlí a bezpečí družin bylo proto klíčové, získat informace a ochranu od místních lidí, znalých zdejšího terénu. Existovala dokonce robotní povinnost „próvodu“ (zajištění bezpečnosti cestujících). Obyvatelé poskytovali podporu i při jiných mimořádných událostech, např. z důvodu počasí, a když si neporadili sami, sehnali rychle pomoc z nejbližší vesnice nebo panského sídla (fortifikace). Tato ochrana, za kterou se vybíral poplatek (označovaný např.: glejt, gleyt, geleite, mejto průvodné, clo,), se nejprve jen nabízela, později však byla povinná. Výše částky, kterou musel zaplatit každý kupec, forman i cestující byla stanovena Glejtovním řádem [Geleitordnung]. Když pak obchodník dojel na nějakou hranici, což se mohlo stát několikrát za den, dostal se zas pod jinou ochranu a musel platit znovu. 

Koncem 14. století se situace začala podstatně měnit. Na základě těsnější provázanosti hospodářských systémů a vyšší míry specializace a dělby práce začal narůstat objem regionálně a nadregionálně přepravovaného zboží. Často pak již nebylo možné, zajistit všem družinám a karavanám dostatečný počet ozbrojených průvodců na ochranu. 

Odpovědnost za příjem průvodních poplatků nesl výběrčí. To byl buď důvěryhodný poddaný, což byl panský úředník (zaměstnanec) nebo pachtýř (v pronájmu). Ve  strážní stanici (mýtnici/celnici), se často nacházel jen jeho příbytek. 

Výše odměny výběrčího byla závislá na výši přijatého finančního obnosu, což mnohého schopného obchodníka určitě motivovalo k horlivému výkonu všech pracovních povinností. Zde býval odkázán na spolupráci několika zaměstnanců, které sám kontroloval a platil.

Byla-li taková mýtnice či celnice hodně frekventovaná, vzal si výběrčí k ruce pravděpodobně ještě i pomocníka, který ho podporoval při vystavování průvodních listů zaručujících ochranu (glejtů) a vedení účetních záznamů. U všech projíždějících osob se musely poznamenat jejich jména a původ, cíl cesty, náklad a spřežení, k tomu ještě předchozí a další strážní stanice. Uvedené údaje a vybraný poplatek zanesl písař spolu s příslušným datem na průvodku, kterou cestující nebo kupec dostal do ruky. Ten ji pak předložil na další stanici, kde se všechny procedury zase opakovaly, zaplatil se další průvodní poplatek a vystavila se další cedulka pro příští stanici. A tak to šlo pořád dokola až do konečného cíle.

Aby si kupci a cestující mohli zjistit, jak vysoký glejt jim bude vyměřen, byla před každou stanicí postavena informační tabule. Na ní byly uvedeny nejčastější druhy zboží a odpovídající mýtné či clo. 

O silnice, spadající do působnosti mýtné a celní stanice, se starali cestáři, kteří je udržovali v dobrém stavu, aby na  nich doprava probíhala pokud možno bez problémů a bez nehod. 

Cestovní průvod, skládající se rytířů a pacholků, doprovázel družiny a kupce a zjišťoval jejich bezpečí. Dohlížel rovněž na cesty a silnice u hranice panství či země a hlídal cestáře při práci. Také měl za úkol zabránit obcházení celních a mýtných stanic za účelem vyhnutí se průvodnímu poplatku, což by vedlo ke snížení příjmů. Rytíři byli vyzbrojeni krátkou ruční palnou zbraní (pistolí tzv. píšťalou) a kordem. Tyto zbraně a kůň patřili jim osobně a museli se o ně start sami. Jejich výplata však často nestačila ani k nakrmení koně. 

Výběr poplatku za průvod zpočátku dopravu na silnicích podporoval, protože zajišťoval bezpečný a hladký průběh cesty. Jelikož se z glejtu stal ale časem lukrativní zdroj příjmů pro pána země, začaly mýtnice a celnice vyrůstat jak houby po dešti nejen na hlavních tazích, ale i bočních cestách. Jak již bylo uvedeno, mělo panství Purschenstein tři taková výběrčí místa, a to na mostě Hasenbrücke u Neuwernsdorfu, u zámku Purschenstein a v Saydě. V 17. století se pak další celnice zřídily i na hraničních přechodech v Deutschneudorfu, Deutscheinsiedelu a Deutschkatharinabergu.

Z opatření, sloužícího zpočátku zvýšení bezpečnosti cestování a obchodu, se však rychle stala dopravní překážka. Z důvodu územní roztříštěnosti v Německu a velkého počtu suverénních knížectví zatěžoval poplatek za ochranu obzvláště obyvatele německých zemí. Nejen, že se na každé hranici platil nový glejt, ale majitelé panství stanovovali družinám a kupcům i cesty, které na jejich výsostném území museli používat. Ty vybírali tak, aby se placení cla nedalo obejít, cestující strávili co nejvíce času na jejich území a částka za ochranu tak byla co nejvyšší. Nebylo tedy žádnou výjimkou, že se sedláci, povozníci, kupci a další pokoušeli těmto poplatkům uniknout využíváním různých vedlejších polních nebo lesních cest. Za takové triky hrozily v případě odhalení vysoké tresty. (ctb)

Rod výběrčích průvodního poplatku Stephanů/Steffenů

V matričních knihách farnosti Neuhausen se zámkem Purschenstein nalezneme v záznamech ze 17. století například rodinu Steffenů/Stephanů, která byla za místní celní stanici odpovědná dokonce po celé generace. Nejprve je tu uveden Johann Stephan, který žil v Neuhausenu v letech 1607 až 1668. Pocházel pravděpodobně z rodiny seiffenského sedláka a obecního soudce Lorenze Steffena (cca 1480-1561). Je prokázáno, že se část jeho potomků přestěhovala do Neuhausenu. Johann Stephan byl u pánů ze Schönbergu na Purschensteinu zaměstnán jako výběrčí cla a průvodního poplatku a také jako střelec.

Tento úřad po něm pak převzal jeho syn Johann (1643-1715), který byl v Neuhausenu současně lesním zřízencem a rychtářem (představeným obce). Johannův (II.) syn Christian (1645-1716) byl pravděpodobně hlavním povoláním truhlář, vykonával ale i úřad výběrčího daně z výroby a prodeje zboží (akcízu). George Steffen, narozený v roce v Neuhausenu 1666, pracoval později v Deutschneudorfu jako podkovář a zbrojíř a také jako výběrčí cla. Gottfried Böhme (narozen kolem roku 1680) z Hory svaté Kateřiny se na začátku 18. století stal kurfiřtským generálním a zemským výběrčím akcízu.

Přeprava zboží přes celní stanici v Saydě od 10. do 15. července 1772

DenJménoZboží
10.Gottlob Wolf1 vůz obilí
Sophia Schmidtin1 kůň
Georg Friedrich Neubauer1 vůz prken
11.Catharina Lorenz1 nůše ovoce
12.Friedrich Kaden1 trakař hub
Samuel Reichelt2 nůše hub
Christian Stephan1 vůz soli
Christoph Bach2 trakaře hub
Anton Franke1 nákladní vůz
Christina Pilzin1 nůše 1/2 putny, másla
13.Johann Hubisch1 trakař chmele
Eleonore Drechsel1 nůše 1/2 putny, másla
Christiane Mörretin1 nůše 1/2 putny, másla
14.Joseph Bienert3 trakaře příze
Marianne Bartzschin1 nůše jahod
Christian Bach1 vůz kramářského zboží
Gottlieb Lorenz1 vůz soli
Carl Öhmisch1 kozel
15.Gottlieb Schmidt1 nůše dřevěného zboží
Georg Neubert1 vůz s 6. centy skla
Gottlieb Lorenz1 vůz šindelů
Catharina Lorentzin1 nůše třešní

Poplatek za užívání cesty (mýtné) na silnici vedoucí územím Seifner Grund v roce 1765

a) Z každého tažného zvířete na obsazeném nebo neobsazeném povozu či saních 5 feniků
b) Z každého koně nebo muly 5 feniků
c) Z každého volně hnaného nebo vedeného zvířete: kůň, vůl, býček, mula, osel, kráva a tele 3 feniky
d) Telata, hříbata, kozy, ovce, jehňata a prasata do tří kusů 1 fenik
e) Při větším počtu za každé tři kusy 2 feniky

Tabule průvodních poplatků (glejtů) v Hermsdorfu* z roku 1598

1 žebřiňák, plně naložený8 grošů
1 vůz nebo kára se solí, z koně1 fenik
1 vůz s obilím naloženým v pytlích, z pytle1 fenik
1 soudek medu6 feniků
1 soudek sleďů3 feniky
1 soudek ryb6 feniků
1 kámen vlny3 feniky
1 kára prosa1 groš
1 kára ječmene2 nebo 3 groše
1 kára ovoce1 groš
1 putna másla3 feniky
1 vepřový bok3 feniky
1 kára cibule1 groš
1 sud vína z 9 věder (cca 540 litrů)2 groše
1 sud vína z 5 věder (cca 300 litrů)1 groš
1 kára chmelu1 groš
1 sud piva z Naumburgu6 grošů
1 vykrmené prase nebo vůl3 feniky
1 sto ovcí12 grošů
1 ovce3 halíře
1 volný kůň3 feniky
1 vědro modrého barviva (92,5 litrů)5 feniků
1 fůra kos nebo srpů, z kopy3 feniky
1 povoz s mědí3 groše
1 kára knih1 groš
1 mlýnský kámen3 feniky
1 fůra břidlice, z koně1 fenik
1 centový sud smoly3 feniky
1 malý štůček lněného plátna2 feniky
Kdo veze stavební dřevo, zaplatí z koně1 fenik
Při převozu nevěsty
dáti polštář nebo podušku
6 grošů
1 žid6 grošů

12 feniků = 1 stříbrný groš

Přepočty:

1 žebřiňák plně naložený 
1 solný povoz
1 bečka = 98,24 litrů (Drážďany)
1 fůra = 824 litrů = náklad jednoho dvojspřeží
1 putna = 12 drážďanských konví = 12,16 litrů
1 pytel = 6 měřic = 24 sudů = 233,4 litrů
1 kopa = 60 kusů
1 kámen = cca 5 – 10 kg

Catrin Tolksdorf-Bilzová