Foto: Matthias Kaden

Foto: Deutsche Fotothek

Foto: Deutsche Fotothek

Těžba v českém horním městě Hora Svaté Kateřiny

Nerostné suroviny různého druhu se po staletí netěžily jen na saské ale i na české straně Krušných hor. Velkého významu zde dosáhlo například horní město Hora Svaté Kateřiny, vzdálené asi 10 km.  

První štolu tu kolem roku 1300 vyrubali údajně míšeňští havíři. Hornictví podporoval i šlechtický rod Koldiců, který Horu Svaté Kateřiny dostal v léno. Ten měl tehdy v držení rovněž hrad a město Krupka s jeho doly. Těžební zařízení, vybudovaná v Hoře Svaté Kateřiny na konci 14. století, však v roce 1429 zničili husité. Rekonstrukce trvala asi 60 let, ale pak se Hora Svaté Kateřiny začala prudce rozvíjet. Na začátku 16. století byl na náměstí zřízen báňský úřad. Do jeho kompetence spadala oblast sahající od Zeleného Dolu – Načetínského potoka, přes Kalek až k Jirkovu,  na jihu od Jirkova přes Černice, Horní Jiřetín, Horní Litvínov až po Dlouhou Louku, na východě podél Flájského potoka až po Fláje a odsud na západ přes Klíny, Mníšek, Novou Ves v Horách zpět do Zeleného Dolu.

Největšího rozkvětu dosáhla Hora Svaté Kateřiny za Šebestiána z Veitmile, známého horního podnikatele, v jehož majetku se nacházelo i panství Chomutov a panství hradu Hněvín. Ten v místní části nazývané „Grund“ provozoval měděný důl. Ruda se k dalším úpravám vozila do huti Saigerhütte v Zeleném Dolu. Zhruba ve stejnou dobu bylo v hoře údajně objeveno stříbro. Zpráva o velkém „volání hor“ („Berggeschrei“) se brzy rozšířila i do dalších důlních revírů. Rozvíjející se hornictví potřebovalo stále více peněž. Od roku 1539 přicházel do hornického městečka i zahraniční kapitál. Hlavními těžebními komplexy byly důl Kateřina a důl Mikuláš.

Těžbu v Hoře Svaté Kateřiny značně narušila třicetiletá válka. Dlouhodobé pronásledování protestantů a krutovláda panstva způsobily, že po roce 1628 začaly nejzdatnější pracovní síly odcházet pryč. V 18. století se horní město zase zotavilo, ale od šedesátých let byly rudy stále chudší. Pokusy o dolování ve větší hloubce neustále ztěžovaly průniky spodních vod. Se stejnými obtížemi bojovali v tuto dobu i horníci v saském Seiffenu (a jiných lokalitách). Dalším investicím bránily i války. V roce 1786 byla těžba v dolech zastavena a v roce 1807 pak následovalo uzavření celého kateřinského revíru. Ve zdejších štolách se vyskytovaly především měď, stříbro, železo, olovo, arzen, cín a zinek. (ctb)