Jedno z nejstarších řemeslných povolání lidstva vykonávají kováři, kteří ve své dílně tvarují kovy za tepla. Jejich nejdůležitějšími výrobními prostředky jsou kladivo, kovadlina a kovářská výheň. Krušné hory poskytovaly tomuto zdroji výdělku obzvláště dobré podmínky. Za prvé se tu v mnoha dolech těžily a na místě zhutňovaly rudy a za druhé potřebovali horníci pro svou práci vykovaná kladiva a každý den nabroušená želízka.
Větší výrobky se zpracovávaly ve velkých kovářských „hamrech“. Po-slední plně funkční svědky této preindu-striální minulosti představují: Měděný hamr v Grünthalu (1537 – 1914), hamr v Dorfchemnitzu u Muldy (1567 – 1931), Technické muzeum s hamrem Frohnauer Hammer (1621 – 1904) a hamr ve Freibergsdorfu (1607 – 1974). Hamr byl od roku 1666 i v Deutschneudorfu-Brüderwiese, kolem roku 1800 však zanikl. Připomíná ho už jen hezký panský dům z roku 1713.
Kovářské řemeslo bylo po celá staletí všudypřítomné i na venkově. Jedna z nejstarších kováren Seiffenu, zmíně-ná již před rokem 1545, se nacházela v bezprostřední blízkosti pinky („Bin-ge“), tedy bývalého dolu. Kováři tehdy vyráběli především hornické nářadí, tedy mlátky a želízka. Želízko, což byl cca 15 cm dlouhý železný hranol s ostrým plochým nebo špičatým koncem, také museli každý den znovu brousit. V této bývalé kovárně nad odbornou školou dnes sídlí penzion „Sonne“ (v překladu „Slunce“).
V podobné lokalitě se nacházela i důlní kovárna z roku 1664. Tento objekt, jehož vnější podoba zůstala v maximální míře zachována, leží v ulici Bergmannsweg a tvoří nyní význam-nou zastávku na „Historické hornické stezce“ („Historischer Bergbausteig“).
Kovárny se zpočátku provozovaly v malých domcích. Možná poslední svého druhu v Seiffenu byla zrušena kolem roku 1650. V Knize prodejů je uvedeno, že Johann Gottlieb Froß nechal kovářský domek, postavený Christophem Kadenem, strhnout. Na pozemku se nacházel ještě jeden starý obytný dům (čp. 47, dnes ulice Haupstraße …). Ten byl spolu s přidruženým čtvrtlánem 28.října 1658 prodán Georgu Hetzemu. V období 1677 až 1693 patřil rodině soustružníka Johanna Froße, pak sedm let důlnímu dozorci Christophovi Kadenovi, aby se následně dostal zase do rukou kováře. V letech 1735 až 1820 tu působila zámečnická dílna.
Na křižovatce se v domě s tehdejším číslem popisným 45 v dnešní ulici Deutschneudorfer Straße čp. 1 nachá-zela v letech 1545 až 1826 podkovárna a hornická kovárna. Hornický kovář podléhal hornímu právu a jeho povinností bylo, udržovat a opravovat hornické nástroje a nářadí. Měl také různé daňové úlevy a zvláštní privilegia, např. právo šenku. Horní-kům a formanům směl jako tzv. „občerstvující truňk“ nalévat pivo a pálenku.
Jako kováři zde pracovali:
před rokem 1562 Valten Donat
1562 – 1579 Jacob Ebert
1579 – 1583 Peter Richter (Steffen)
1583 – 1587 Merten Lose
1587 – 1588 Andreas Werner
1588 – 1611 Georg Viehweger
1611 – 1636 Michel Wenzel
1636 – 1649 Nicol Wolf
1649 – 1677 Caspar Wolf
1677 – … Georg Wolf
… – 1689 Caspar Langer
1689 – 1732 Hans Preißler
1732 – 1756 Christian Langer
1756 – … Aron Preißler I.
… – 1807 Aron Preißler II.
1807 – 1824 Christian Friedr. Preißler
1824 – 1826 Gottlieb Friedr. Preißler
Na začátku 20. století byla v domě oficína holiče a kadeřníka Albina Neubera. Dnes se tu nachází restaurace „Bergschmiede“ (v překladu „Důlní kovárna“).
V dnešním penzionu „Zum alten Bergmannshaus“ (v překladu „U starého hornického domu“) se v období 1796 až 1870 nacházela podkovárna a zbrojírna. Pečetidlo (o průměru 25 mm) zdejšího kováře Gotthelfa Friedricha Hertzeho z období kolem roku 1830 se zachovalo a přibližuje nám – jako nějaký katalog – jeho výrobní profil. Uprostřed se v rámečku nacházejí iniciály kováře „G F H“. Nad nimi je umístěna velká a dobře rozpoznatelná podkova, protože kování koní bylo určitě jedním z jeho nejdůležitějších úkolů. Vpravo od podkovy se dají rozpoznat kleště, které představovaly nejen důležitý nástroj kováře, ale i jeden z jeho výrobků. Dole na pečetidlu je kladivo zkřížené asi s hornickým želízkem. Vlevo je rozpoznatelná lopata a vně lžíce. Volné plochy pečetě zdobí různé rostliny. Možná představují sporýš, který byl pokládán za magickou bylinu, hojící rány způsobené želízkem. Sporýš se přidával i k železné tavenině.
K Heidelbergu patřila kovárna s hostincem v ulici Oberseiffenbacher Straße čp. 3, postavená v roce 1848 (obr. 3). Od roku 1936 ji provozoval Fritz Hesse a později jeho syn Tilo. Tilo Hesse řekl v roce 1988 jednomu novináři z „Freie Presse“, že se toho v posledních letech mnoho změnilo. Dříve se hlavně kovali koně a opravovaly zemědělské stroje. Teď se poskytují služby obyvatelstvu, např. zahradní ploty. Od roku 1984 vyráběl Tilo Hesse tehdy velmi žádané cechovní symboly. Ty mezitím zdobily již 30 domů řemeslníků, hostinců a prodejen v okolí. „Práci se znaky cechů dělám prostě rád, můžu při ní uskutečnit své nápady a představy.“, řekl tento řemeslník a předvedl novi-náři hrdě svou novinku: dva cechovní symboly, které byly prostorově půso-bivější, než ty obvyklé. Na rok 1988 měl již osm objednávek.
Hostinec nabízel jednoduchá jídla a dobré pivo. V roce 1979 byl uzavřen a kovárna ukončila svou činnost po předčasné smrti Tila Hesseho v roce 1994.
Paul Lorenz provozoval již od roku 1928 kovárnu v ulici Bahnhofstraße. Jeho syn Philipp zde začal stavět vozidla. Jím vyráběný traktor „Philos“ – Phillip Lorenz Seiffen – byl tak úspěšný, že v Olbernhau nechal postavit továrnu na jeho výrobu. Závod byl vyvlastněn, vyráběl však dále.
Od roku 1545 se v Seiffenu nacházelo celkem osm kováren. Obce Heidel-berg, Niederseiffenbach a Oberseiffen-bach měly každá po třech. V současnosti působí v Seiffenu kovárna Jürgena Enzmanna a Matthiase Ullmanna. (A.K.)