Brandovský hrad, stará úvozová cesta a osada Lesná

I když je místní název „Raubschloss“ [česky „Loupežnický zámek“] v nedaleké saské vsi Rothenthal známý a strmá skála u ústí potoka Rossfluss 1 do Načetínského potoka [Natzschung] nese jméno „Loupežnická skála“ [„Räuberfelsen“], nevěděl nikdo, že na této nebezpečné ostrožně u Brandova nějaká tvrz skutečně existovala. Místo je opředeno mnoha legendami a pověstmi. V jedné z nich se praví, že zdejší loupeživý rytíř chtěl přepadnout projíždějící kupeckou karavanu. Formani však útok odrazili, zahnali ho na útěk a hrad mu na odplatu vypálili. Výklady dalších pověstí zmiňujících „Loupežnický zámek“ ale ještě v roce 1985 tvrdily, že žádné opevnění u Načetínského potoka známo není. Jeden badatel však na mapě Matthiase Oedera z roku 1580 přesně na tomto místě objevil název „Neudtschloß“ („Dolní hrad“). Na základě těchto nových indicií pak v roce 1986 lokalitu prozkoumal a nalezl tu několik velmi starých střepů 2. Předal je pracovnici expozitury Archeologického ústavu Most, Dr. Evě Černé, která zde v letech 1987 až 1989 provedla opakované archeologické průzkumy. Díky zjištěným poznatkům a terénním pozůstatkům se jí podařilo prokázat, že hrádek Neudtschloß tu v letech 1250 až 1300 opravdu stál. Jednalo se o relativně malou, jednoduchou dřevěnou stavbu, chráněnou dřevěnými palisádami. Na vstupní severní straně byla zabezpečena stále ještě patrným, do skály vytesaným příkopem, jenž se dal překonat po padacím můstku. Pohraniční horský hrádek, u kterého se nenacházela žádná osada, vznikl pravděpodobně z podnětu českého krále3. Archeologické výzkumy potvrdily pověst také v tom, že komplex na počátku 14. století vyhořel a již nikdy nebyl obnoven.

Toto opevnění neobklopovala žádná obvodová sídelní zástavba. V  jeho těsné blízkosti však probíhala velice zajímavá, v terénu dodnes zřetelně rozpoznatelná cesta4, kterou měl hrádek pravděpodobně chránit. Jedná se o větev Staré solné stezky z Lipska, která z ní východně od obce Mittelsaida odbočovala a přes Oederan, Saydu a Mníšek [Böhmisch Einsiedl] pokračovala do Mostu. Celá oblast, přes kterou popsaný úsek vedl, v té době patřila k Českému království! V obci Dörnthal byla u brodu přes potok Haselbach kaplička, kterou určitě provozovali cisterciáci z oseckého kláštera. Cesta pak vedla vesnicí Pfaffroda, jejíž hrad tehdy ještě nebyl postaven, kolem klášterního dvora Schönfeld, písemně zmíněného již v roce 1207 a provozovaného rovněž cisterciáky. Pokračovala po dnešní ulici „Poststraße“ až ke strmému kopci Auschenkberg, kde na skále pravděpodobně stála strážní věž. Na místě dnešního města Olbernhau zdolávala říčku Flöha brodem, u kterého se jistě nacházela kaple a poustevna, jež mohly tvořit zárodky současného Olbernhau. Cesta, o které zde dodnes svědčí mnoho úvozů, pak směřovala dnešní ulicí „Roten-Hirsch-Weg“ až k nejvyššímu vršku s výškou 742 metrů a z něj k hradu Neudtschloß u Brandova. V dřívějších dobách se průběh dopravních komunikací řídil hlavně přírodními geografickými podmínkami terénu. Tento úsek však byl k zajištění sjízdnosti zdejšího velmi příkrého svahu hornicky vytesán a částečně vydlážděn kameny, což tehdy představovalo absolutní novinku. Pod Brandovským hradem, na místě, kde později vznikla obec Rothenthal, překonávala cesta Načetínský potok brodem, vedoucím do velmi úzkého údolí potoka Roßfluß. Odsud se do Lesné již nedá zabloudit, protože stará, do krajiny se zařezávající úvozová cesta zůstala až na několik přerušení pod Kamenným vrchem [Steindl] dobře zachovaná. Na mapě Matthiase Oedera je označena jako „Chomutovská silnice“ [„Commothauer Straß“] a vede kolem bývalého poplužního dvora, dnešní hájovny, čedičového útvaru nazývaného „Klouzací kámen“ [Zschinnerstein], přes Malý Háj [Kleinhan], který v té době ještě neexistoval, vzhůru na Lesnou [Ladung]. Odsud klesá strmě dolů do Pyšné [Stolzenhan] a Drmal [Türmaul]. Německý název Türmaul zněl vlastně původně „Türmel“ [česky věžička], podle malé strážní věže, jež vstup na popsanou cestu chránila. Výstavba tohoto úseku představuje špičkový technický výkon, který byl možný pravděpodobně jen díky nařízení českého krále. (obr. 3) Tato silnice byla sice nejkratším spojením mezi Freibergem a Chomutovem, cestování po ní však bylo velmi nebezpečné a energeticky hodně náročné.

Osada Lesná dostala své německé jméno „Ladung“ [starý český název Ládunk] zajisté podle zdejšího překladiště [Umladestation]. Sůl nebo další zboží se tu z povozů překládaly, nebo úplně vyložily a po strmém úseku cesty z kopce dolů někdy i přenášely. Nacházela se tu asi stanice, kde formani mohli přepřáhnout své koně, něco si i opravit a trochu si odpočinout. Kupci a povozníci se před pokračováním další strastiplné poutě, ať už vedla jakýmkoliv směrem, chtěli samozřejmě pomodlit, a proto zde byla také kaplička. Z toho vyplývá, že tady nahoře musela již kolem roku 1250 existovat malá kolonie. Svého času se jednalo o nejvýše položenou osadu v celých Krušných horách! Lesná je pravděpodobně i druhou nejstarší osadou v této části Krušných hor. Starší jsou pouze poplužní dvůr v Mníšku, město Sayda, kaple a poustevna v obci Brüderwiese a hospodářský dvůr v dnešní osadě Bad Einsiedel, provozovaný cisterciáky z oseckého kláštera; v Seiffenu se možná již rýžoval cín.

Hrad Purschenstein na Staré solné stezce a také hrad Starý Žeberk [Seeberg] se v této době zrovna stavěly. Později pak byly u „vstupů“ na nové cesty přes Krušné hory vybudovány zámky Jezeří [Eisenberg] a Červený hrádek [Rothenhaus]. Nové dopravní koridory vedly do Saska přes Mikulovice [Nickelsdorf] nebo přes Boleboř [Göttersdorf] a Lesnou tak zcela míjely. Osada tím pádem ztratila svou důležitost.

Vybudování této zde popsané nejstarší stavěné trasy z Mittelsaidy přes Lesnou do Drmal bylo ryze českou inovací! Tehdejší technický výkon je srovnatelný se stávající výstavbou dálnic. Uvedené obchodní cestě vděčí za svůj vznik i Lesná. Z těchto důvodů by bylo nezbytně nutné, prohlásit pozůstatky Brandovského hradu „Neudtschloß“ a staré úvozové cesty vedoucí do Lesné za chráněné historické památky, tak jak se to před 10 lety realizovalo u úseku z Olbernhau do Rothenthalu, kde byly nainstalovány tabule, informující o důležité úloze této komunikace. V každém případě je třeba zabránit jejímu dalšímu ničení lesnickými vozidly.

Význam a historie zdejší staré silnice, stejně jako osady Lesná, opodstatňují navíc rozšiřování této lokality o další muzejní zařízení.

Dr. Albrecht Kirsche

You are now leaving Geschichte und Traditionen in Seiffen

Geschichte und Traditionen in Seiffen provides links to web sites of other organizations in order to provide visitors with certain information. A link does not constitute an endorsement of content, viewpoint, policies, products or services of that web site. Once you link to another web site not maintained by Geschichte und Traditionen in Seiffen, you are subject to the terms and conditions of that web site, including but not limited to its privacy policy.

Sie werden weitergeleitet zu

Klicken Sie auf den Link um fortzufahren oder auf Abbruch