Na začátku kolonizace ve 12. století přicházeli do Krušných hor především rolníci ze západních oblastí dnešního Německa. Pasečné kácení a klučení lesa, které v tomto prvním období probíhalo, sloužilo především zúrodnění a zemědělskému využívání půdy. K tomu účelu byly kolonistům přidělovány relativně úzké proužky země, tak zvané lány, které zpravidla přiléhaly k nějakému vodnímu toku a táhly se několik set metrů daleko. Blízko potoka stál vždy obytný dům, stodoly a chlévy, za nimi byla zahrada, louka a pole a nakonec les. Takto vznikaly typické lesní lánové vesnice. Poražené stromy se využívaly přednostně jako stavební materiál a topivo. Vedle tohoto zemědělského odlesňování existova-lo paralelně i kácení na základě pan-ského nařízení. V roce 1162 tak míšeňský markrabě pověřil cisterciáky z nossenského kláštera Altzella (dříve Marienzell) kultivací 800lánové lesní plochy. A když právě tam objevili stříbrnou rudu, způsobilo to stříbrnou horečku neboli „volání hor“ („Berg-geschrey“), díky čemuž pak vzniklo i město Freiberg. Nyní dřevo potřebovali i doly, hutě a usazující se horníci. Pro nové obyvatele se však muselo zajistit nejen palivové dříví, ale i potraviny, a proto bylo třeba zvětšit zemědělsky obhospodařované plochy. „Volání hor“ se však neomezilo jen na Freiberg, ale proniklo i do Čech. Královský nejvyšší komorník Slávek I. Hrabišic tak založil v Oseku cisterciácký klášter. Jednalo se o místo v Čechách, které se ke stříbrnému horní-mu městu v Sasku nacházelo nejblíže. Mniši následně překročili hřeben hor a zahájili zanedlouho výstavbu města Sayda. V jeho okolí zřizovali další sídla, jako Pfaffroda, Schönfeld a Friedebach. Ke kultivaci ploch využívali i sklářské hutě. které v lese za krátkou dobu vytvořily velké mýtiny a proměňovaly tehdy téměř bezcenné dřevo, vyskytující se zde ve velkém množství, na velmi hodnotné sklo. Nejstarší sklárna Saska ale i Čech se tedy nachází v blízkosti paseky, které se dříve říkalo „Des Meisters Heide“ a dnes nese název Bad Einsiedel. U města Výsluní (Sonnenberg) byly v provozu tři lesní sklárny, sloužící k vymýcení plochy pro dnes již zaniklou lesní lánovou vesnici, která ležela v jeho katastrálním území. Těžba tu však hrála relativně bezvýznamnou roli. Od Freibergu až po Dippoldiswalde probíhala spíše na povrchu a dřevo bylo potřebné jen minimálně. Více této suroviny však vyžadovalo zhutně-ní získaných rud. K usnadnění přepravy se proto dřevo začalo plavit a to od roku 1275 nejprve u Cvikova/Zwickau a od roku 1409 i u Freibergu.
V boji o zemské državy se v Krušných horách zakládaly strážní hrady, které sloužily k zajištění cest, vytyčení a hájení vlastnických hranic a podpoře cestujících obchodníků. Na české straně tak vznikly hrady u Brandova/Brandau a Krupky/Graupen, Purschenstein, Rechenberg, Kyšperk/Geyersburg a Rýzmburk/ Riesenburg. Míšeňská markrabata zase vybudovala například hrady Lauenstein, Bärenstein, Frauenstein, Rauenstein, Wolkenstein a další. Kolem nich se samozřejmě usazovali rolníci, kteří následně odlesňovali a kultivovali další plochy. V lese, který byl ve 12. století ještě téměř neprostupný, se již koncem 13. století vyskytovaly mnohé zemědělské usedlosti, doly a hrady, rozprostírající se až k hřebenové oblasti. Regulace kácení stromů zákonnými předpisy ale zatím nebyla ještě potřebná.
V prvním období odlesňování došlo pravděpodobně ke snížení podílu dubů a ušlechtilých dřevin, jako je jilm, jasan a javor. Buky byly zase potlačeny výrobou dřevěného uhlí, popelařením a smolařením. Stav smrků, bříz a borovic se asi navýšil, protože tyto druhy stromů relativně rychle dorůstají.
Kolem roku 1400 některé osady zpustly a zanikly a jejich místo opět ovládly lesní porosty. V období od konce 12. do začátku 14. století se lesní plochy v Krušných horách zmenšily asi o 30 až 40 procent.
(Albrecht Kirsche/Ingrid Dlouhá)