Krušnohorská řemesla lidového umění a výroby hraček

V místech, kde dnes v Seiffenu stojí jedna dílna výrobce hraček vedle druhé, se před cca 160 lety ještě dolovaly rudy. Zdejší ložiska však nebyla tak bohatá  a výnosná, aby obci dopomohla k nějakému blahobytu. Horníci si z důvodu svých mizivých příjmů museli proto na živobytí přilepšovat ještě nějakou jinou výdělečnou činností. Kromě provozování malého

Umění soustružení profilovaných dřevěných prstenců, ze kterých se dá velmi racionálně naštípat až 60 zvířátek, se ovládá jen v Seiffenu a blízkém okolí. Tady vznikla i metoda vyřezávání mimořádně estetických stromků z hoblin. Proč se tyto techniky vyvinuly právě jen tady? Vykružování prstenců U Seiffenu se v letech 1488 až 1826 nacházela sklářská huť Heidelbach, která vyráběla

Pravděpodobně nejstarší písemnou zmínku výrobců předmětů ze dřeva v české části Krušných hor nalezneme ve farní matriční knize Bradova (něm. Brandau) 17, kde byli již v roce 1633 uvedeni lžičaři (vařečkáři) Andreas a Caspar Wagnerovi. Třískové obrábění dřeva bylo v Čechách velmi rozšířeným zdrojem živobytí. Na konci 18. století zde pracovalo celkem 358 soustružníků, z toho

Zvláštní formou obrábění dřeva je vykružování na levotočivých soustru-zích, které bylo s vysokou pravděpodobností vyvinuto v české části Krušných hor. Proto bývá také označováno jako „Český levotočivý styl soustružení“. 28  Při tomto procesu se vřeteník nachází na pravé straně soustruhu. Soustružník pracující u levotočivého stroje vede velmi malý nástroj pravou rukou, zatímco levou rukou drží obráběný

Seiffenské zákoutí (Seiffener Winkel), zahrnující dnes obec Deutschneudorf s místními částmi Oberlochmühle, Brüderwiese a Deutscheinsiedel a obec Seiffen s místními částmi Oberseiffenbach a Niederseiffenbach, Heidelberg a Steinhübel, leží téměř na hřebeni Krušných hor ve výšce 600 až 800 m n. m. Na severu je ohraničeno řekou Fláje (Flöha) a hraničním potokem Svídnice (Schwei-nitz), který zde odděluje

Skláři a horníci v Seiffenu společně žili a pracovali od 14. až do 19. století. Obě povolání potřebovala hodně dřeva. Těžba tedy musela být se-lektivní a z toho důvodu zde již brzy vznikla sklářská huť Heidelbach. Ta dřevo nezískávala již jen ze svého bezprostředního okolí, jak tomu bylo u lesních sklářských hutí, ale i z odlehlejších

Nejstarší sklářské hutě se nacházely hluboko v lesích a tím pádem daleko od nejbližších osad. Skláři proto přebývali v jejich bezprostřední blízkosti – alespoň v letních měsících, kdy se na pecích pracovalo. To dokládají i fragmenty domácí keramiky z areálu bývalé hutě Frauenbach I. Z období založení sklářské hutě Heidelbach je znám jenom její majitel. Ten

Přesný vznik osady Seiffen není znám. První havíři si své chýše možná začali stavět nedaleko rýžovišť cínu na malé vyvýšenině, kde byli chráněni před vysokou vodou. Caspar von Schönberg tu provozoval doly od roku 1480. 50 V roce 1501 žilo v Seiffenu 1051 rodin. V roce 1617 to bylo 12 dědičných usedlíků (Erbangessene),  28 domkářů

Kolem roku 1760 však svého dna nedosáhlo jen seiffenské hornictví. Obchodník a umělecký soustružník Hiemann tehdy na Lipském veletrhu získal pro Seiffen tak velké zakázky, že k jejich pokrytí nestačil ani počet soustružníků a ani stávající zásoby vysušeného dřeva. Jestli horníky, skláře a jiné osoby naučil soustružit dřevo Hiemann nebo jestli povolal k učení soustružníky z

V roce 1850 založil Samuel Friedrich Fischer v krušnohorské obci Oberseiffenbach u Seiffenu továrnu na výrobu hraček. Tento obchodník se chopil myšlenek významného německého pedagoga Fröbela a uplatnil je poprvé i v průmyslové sériové výrobě. 86 Evropa se na začátku 19. století osvobodila od Napoleonovy armády. Po turbulentních letech usilovala většina německého panstva o klid