Vesnická řemesla

Po ukončení těžby nastala v Krušných horách bída a bylo těžké najít si novou práci. Určitou kompenzaci umožnilo paličkování krajek, výdělky však byly velmi nejisté. Lidé tak sháněli ještě další zdroje obživy. V Krušných horách mělo dlouholetou tradici muzi-círování a hodně zdejších obyvatel hrálo na různé nástroje a tak koncem 18. století začali hudebníci dávat

Jedno z nejstarších řemeslných povolání lidstva vykonávají kováři, kteří ve své dílně tvarují kovy za tepla. Jejich nejdůležitějšími výrobními prostředky jsou kladivo, kovadlina a kovářská výheň. Krušné hory poskytovaly tomuto zdroji výdělku obzvláště dobré podmínky. Za prvé se tu v mnoha dolech těžily a na místě zhutňovaly rudy a za druhé potřebovali horníci pro svou

K historii a rodině V následující části se budeme věnovat kovárně s mimořádnou minulostí. Tento dům v ulici Freiberger Straße s číslem popisným 48 pochází z roku 1760 a je nyní památkově chráněný. Po ukončení provozu kovárny bylo navrženo jeho přemístění do Krušnohorského skanzenu v Seiffenu. V letech 1997-99 následovalo jeho podrobné zdokumentování, rozebrání, přesun a

Kolem roku 1650 vypadalo Olbernhau úplně jinak, než  je známe teď. I když už bylo určitým centrem svého okolí, jednalo se ještě o malou obec. Dnes důležité silnice tehdy ještě neexistovaly a obchod se zbožím tak směřoval po starých cestách. Jedna z těch významnějších vedla od Saydy, dotkla se okraje Olbernhau, pokračovala přes Poppsches Gut,

Kovář si na rozdíl od mnoha jiných řemeslníků může své nástroje vyrobit sám. Potřebuje přípravky na řezání, formování a děrování kovů za tepla       a za studena. Jeho kleště a háky musejí mít dlouhé rukojeti, aby se nepopálil o oheň nebo o rozžhavený materiál a polotovar. Ve výhni má hned vedle ohniště stále

Rohovina kopyta neustále roste, stejně jako lidské nehty. Rychlost růstu je u každého koně jiná a závisí na jeho výživě, zdravotním stavu, stáří a také ročních obdobích. Zatěžováním kopyta se jeho rohovina opotřebovává různou měrou, podle toho, na jakém typu půdy a jak intenzivně se kůň pohybuje. V ideálním případě by dorůstala stejným tempem, jakým ubývá

Kolář (kterému se říkalo i koloděj nebo nápravník, později i podstávkář a vozák) byl stejně jako kovář v dřívějších dobách nepostradatelným a respektovaným řemeslníkem, protože převážně zemědělská společnost potře-bovala hodně  robustních agrárních vozů a přívěsů, trakařů, koňských povozů a ručních kárek. Do jeho výrobního sortimentu patřily rovněž velké pracovní stroje k obdělávání polí a pro

Historické formy domů v Krušných horách Kdy v Krušných horách vznikla první, člověkem vytvořená obydlí, není známo. Lidé raného středověku, stejně jako osídlenci přicházející od 11. století, reagovali na zde vládnoucí klimatické podmínky a používali k jejich stavbě materiály a prostředky, vyskytující se v okolní přírodě.  Migrující národy si stavěly přístřešky a úkryty, které byly

V následujícím textu chceme poskytnout nahlédnutí do historie pěstování a zpracování lnu ve středním Krušnohoří. Průběh celého procesu od vysetí, přes spředení až po tkaní představil Prof. Wilhelm Walther (1826 – 1913), tvůrce drážďanského nástěnného reliéfu Průvod knížat (Fürstenzug), ve svém tematickém souboru „Odkud pochází to krásné bílé plátno? odpovědi písmem a obrazem.“  („Woher kommt

Tkaní lněných pláten, nejpůvodnější ze všech tkalcovských umění, vzkvétalo již ve starém Egyptě. V Německu je provozovaly srbské a germánské kmeny.  V roce 1149 patřili tkalci lnu v Kolíně nad Rýnem k nejzámožnějším měšťanům, kteří se dokonce ucházeli   o úřad starosty. To se však během času postupně měnilo. Tito řemeslníci nakonec ztratili zcela na