Sklárna

Krušné hory jsou dnes spojovány hlavně s hornictvím a uměleckou výrobou ze dřeva, avšak jen zřídkakdy se sklářskými hutěmi. Mezi první zdroje obživy však kromě lesnictví, lovu, rybaření a dřevorubectví patří i výroba skla. První známá krušnohor-ská sklářská huť, ležící ve Frauenbachtalu u Neuhausenu, se datuje do roku 1200. Je tak současně nejstarší ve východním

Z doby založení heidelbašské sklářské hutě je znám jen její majitel a hutní mistr, jehož samotnou činnost charakterizuje i příjmení „Glaser“ – neboli „sklář“. Patřil do rodu Preußlerů, který byl jedním z největších a nejznámějších výrobců skla v Krušných horách. Jako mistr připravoval podle tajných receptur tak zvaný sklářský kmen, vyráběl pomocí píšťaly foukané sklo

Výroba skla měla pro Krušné hory velký význam hlavně ve středověku. Ale jak tu mezi lety 1200 až 1890 vlastně probíhala? Sklo bylo po bronzu druhou nejstarší surovinou, jakou lidstvo umělo vyrábět. Neskládá se však z krystalů, jako třeba kovy, ale jde o ztuhlou kapalinu, jako led. Vzniká za velkého žáru. K co nejlepšímu využití

V roce 1552 přešel sklář Kaspar Schindler ze sklářské hutě Crottendorf do hutě Heidelbach u Seiffenu. Jeho synové a vnuci Caspar, Wolf, Georg a Paul měli později sehrát významnou roli v evropské řezbě skla. Umění řezání skla se ve sklářské huti Heidelbach provozovalo pravděpodobně již od začátku 17. století. Časem se ale ukázalo, že zde vyráběné