Náš les – využití, ničení, rekreace
Tak zvané Halštrovské zalednění (Elstereiszeit) pokrylo Německo ledem až k podhůří Krušných hor. Ale i v části Krušnohoří, která toho byla ušetřena, přežilo jen minimum vegetace. Dnešní druhy stromů se znovu etablovaly teprve před asi 2000 až 3000 roky. Dominovaly smíšené bučiny a v závislosti na nadmořské výšce tu byly zastoupeny i duby, smrky či
Kácení za účelem osídlení – 12. až 15. století
Na začátku kolonizace ve 12. století přicházeli do Krušných hor především rolníci ze západních oblastí dnešního Německa. Pasečné kácení a klučení lesa, které v tomto prvním období probíhalo, sloužilo především zúrodnění a zemědělskému využívání půdy. K tomu účelu byly kolonistům přidělovány relativně úzké proužky země, tak zvané lány, které zpravidla přiléhaly k nějakému vodnímu toku
Kácení za účelem těžby – 15. až 17. století
Ke druhému období odlesňování došlo po objevení bohatých cínových a stří-brných ložisek, např. v roce 1445 v Altenbergu, v r. 1470 u Schneebergu, v r. 1492 v Annabergu, nebo v r. 1519 u Marienbergu. Vypuklo další „volání hor“ (Berggeschrei), které přilákalo podstatně více lidí, než první vlna na začátku tisíciletí. Nyní to nezůstalo jen u zakládání lesních lánových
Kácení exulanty – 17. až 18. století
Třicetiletá válka bývá označena především jako náboženský konflikt s politickým pozadím. Bezpodmínečná rekatolizace, která během ní začala, vedla k tomu, že mnoho protestantů opustilo Čechy a usadilo se v Sasku. V důsledku této války bylo velké množství osad opuštěno nebo vymřelo a les tyto nyní volné prostory získal zase zpět. Tyto pustiny samozřejmě také doklá-dají,
Udržitelné lesní hospodářství
Lesní řád nařizoval sklárnám již od konce 16. století, že musejí přednostně používat dřevo špatné kvality a tím lesní plochy pouze udržovat. To však neznamená, že by se lesům věnovala péče, potřebná k zachování jejich stavu. Příslušné teoretické základy byly položeny až na počátku 18. století. První myšlenky o udržitelném lesním hospodářství představil v roce 1713
Krušnohorský les v průmyslovém věku
Až do poloviny 19. století tvořily základní surovinu pro výrobu papíru roztříděné, vyprané, nahrubo rozřezané a vybělené hadry, které ale byly čím dál vzácnější. Kolem roku 1843 vynalezl Friedrich Gottlob Keller (1816 až 1895), pocházející z Hainichenu, dřevěný papír, který významně urychlil industrializaci, ale především tisk novin a knih po celém světě. Keller si k tomu
Úhlíři
V dřívějších dobách poskytoval les lidem nejen potraviny a palivo, ale díky svým stromům také základy pro stále více technizovaný život. Umožňoval výrobu skla a dřevěného uhlí a získávání pryskyřice. Výroba skla je již popsána v kapitole „Výroba skla je nekonečně těžká“a proto se nyní chceme věnovat i produkci dřevěného uhlí a smoly. Důležitou roli při
Voraři
Kromě skláren byly velkými žrouty dřeva také doly a hutě. Dřevo se v nich používalo mimo jiné na výztuž, stroje a zařízení, např. vodní kola, a jako palivo do tavicích pecí. Velké množství spotřebovali hlavně na topení a vaření také lidé, především v nově zalo-žených hornických městech. Zatímco se sklárny daly postavit uprostřed lesů, kde byl
Mít smůlu
Smola neboli smůla, převážně viskózní, černá hmota, je vlastně nejstarším plastem na světě, protože se vyráběla již před 80 000 lety. K impregnaci a utěsnění své archy jí použil již Noe. Smolou byl také vymazán košíček, ve kterém byl Mojžíš krátce po svém narození poslán po vodách Nilu a smolou se slepovaly cihly při stavbě