Obchod a obchodní cesty

Krušným horám se kdysi říkalo Miriquidi – neproniknutelný nebo temný les. Nejstarší cesta přes toto pohoří spojovala sídelní území kolem dnešních Drážďan s lokalitami v České kotlině. Probíhala zhruba od Pirny přes Berggießhübel, v Nollendorfu překračovala horský hřeben a vedla k soutoku Bíliny a Labe u Ústí. Tato cesta se používá v podstatě již cca 5000 let,

I když je místní název „Raubschloss“ [česky „Loupežnický zámek“] v nedaleké saské vsi Rothenthal známý a strmá skála u ústí potoka Rossfluss 1 do Načetínského potoka [Natzschung] nese jméno „Loupežnická skála“ [„Räuberfelsen“], nevěděl nikdo, že na této nebezpečné ostrožně u Brandova nějaká tvrz skutečně existovala. Místo je opředeno mnoha legendami a pověstmi. V jedné z nich se praví,

Průkopníky cestování byli ve středověku misionáři, poutníci, kolonisté, dobyvatelé a kupci. Někteří nositelé víry a účastníci náboženských cest byli při hledání cesty proudem dravé řeky, liduprázdnou krajinou, temnými lesy nebo těžko schůdnými horami dokonce ochotni riskovat svůj život. Obchodníci, přivážející z dalekých zemí k životu potřebnou sůl, jakož i jantar, koření, kůže a kožešiny, kadidlo,

Obchodní cesty se ve středověku nacházely pod ochranou panství, jehož územím vedly. To bylo odpovědné nejen za opravy a údržbu ale i za bezpečnost těch, kteří tyto životní tepny využívali pro svou dopravu nebo obchod. Komunikace ale nebývaly v příliš dobrém stavu a často hrozilo riziko přepadení. Pro pohodlí a bezpečí družin bylo proto klíčové, získat

V roce 1778 se obchodníci a řemeslníci z okolí Seiffenu spojili a podali žalobu na svého pána Adama Rudolpha ze Schönbergu. Bránili se tak proti požadované úhradě poplatku za ochranu (clo) a žádali saského kurfiřta Fridricha Augusta o pomoc a rozhodnutí. 20. května tohoto roku oznámil správce Peněžního důchodního úřadu panství Purschenstein v pověření majitele

Středověký obchod by se dal rozdělit zhruba na dvě různé oblasti: Za prvé už tehdy fungovala pozoruhodně rozsáhlá dálková obchodní síť, provozovaná vlivnými kupci a dodávající luxusní zboží z jiných zemí spíše zámožnějším rodinám. A za druhé tu ještě existoval podstatně větší a významnější regionální trh. Na něm působili kočující podomní živnostníci a kramáři (tzv.

Sůl znamenala ve středověku bohatství a moc, protože se používala nejen k jídlu a ke konzervaci potravin, ale byla nepostradatelná i pro „výrobní živnosti a řemesla“, například ke zpracování kožešin, k výrobě skla a keramiky nebo úpravě kovů. Zatímco se v českých zemích vyskytovaly jen minimální zdroje této suroviny, bylo střední a jižní Německo požehnáno bohatými

I když byl postoj obyvatel k těmto páchnoucím příšerám nejprve sporný, přispěla železnice i v Krušných horách k oživení hospodářství a zlepšení zásobování. 7. prosince 1835 byla do provozu uvedena první šestikilometrová železniční trať mezi Norimberkem a Fürthem. Tak začal triumfální tah dráhy v Německu: Již o pět let později bylo položeno 500 km kolejí

Kolonisté přicházející ve 13. století byli většinou zemědělci a tak se zaopatřovali sami. Své odvody hradili panstvu většinou v naturáliích. Ve druhé polovině 15. století se v Sasku jako platidlo začaly začaly stále více prosazovat peníze. Pozemkové knihy, vedené v Seiffenu od roku 1545, dokládají, že se koupě již platily finančními prostředky, tehdy to byly

Flikování (…) je opravdovou tvůrčí činností. Vytvarovat z velkého a mohutného kusu mědi nebo mosazi pomocí ohně, kladiva a kleští postupně takovou kulatou věc, není nic zvláštního, protože materiál tu je a když se s ním správně zachází, tak se přizpůsobí; ale dodat poškozenému, vpáčenému nebo vyboulenému a rozedřenému kotli zase takový vzhled, kdy bude vypadat jako